Téma

Po krátké čtrnáctidenní dovolené se zase sešla naše vláda. Nejprve neoficiálně na zámku v Liblicích (ne, tento krásně udržovaný zámek nepatří vládě, nýbrž Akademii věd); odpočatí ministři a ministryně diskutovali až do dvou do rána. Následující (vlastně tentýž) den se konala řádná schůze vlády. O čem rozhodla odpočatá vláda? Jistě, o řadě věcí, ale pokud jde o tři nejsledovanější témata, tak o dvou (zatím?) nerozhodla vůbec, o třetím podivně...

 „V Itálii na rozdíl od anglosaského světa konzervativec musí být katolík,“ říká Francesco Giubilei, mladý (narozen 1992) italský konzervativní teoretik. „I díky tomu máme větší slabost pro sociální stát, a ovšem nás víc trápí etická témata. V Itálii je konzervativec proti potratům, nechce, aby dva gayové mohli adoptovat děti. Přijímá katolický pohled na život.“ Čte se to, pro českého katolického konzervativce, ovšemže moc příjemně, ale najednou zasvítí varovná kontrolka...

Přes dílčí výhrady si myslím, že nám dnes vládnou ty nejlepší z relevantních politických sil, které lze na naší politické scéně najít. Stávající opozice není alternativou, pod jejím vedením by situace byla daleko horší, ne-li přímo blízka katastrofě...

Skandály Starostů a nezávislých byly v uplynulých týdnech skutečně výrazné, a populistická opozice, která má sama hory másla na hlavě, už větřila konec tohoto hnutí a oslabení demokratického tábora o jeden politický subjekt – že se Starostové nesložili a nerozpadli, je dílo jednoho jediného člověka, předsedy Víta Rakušana...