Zírali jsme s údivem na ukrajinské Romy. S velkými ranci a mnoha malými dětmi v expresních vlacích a na chodbě nebo na perónech pražského hlavního nádraží a na trávníku před hlavním nádražím v Brně i jinde; nejsou ani trochu hluční, naopak jen tak sedí anebo leží a čekají – na co? Na další den života. Když prvně přišli mezi „normálními“ uprchlíky, někteří čeští úředníci v asistenčních centrech se s nimi ani nechtěli bavit – posílali je, ať jdou dál, do Německa, Německo je přece země pro příjímání nepohodlných imigrantů, i teď, bez Merkelové…

Číst dál...

Prezidentem Francie byl opět zvolen Emmanuel Macron. Miloš Zeman v gratulaci Macronovi vyzvedl jeho snahu jednat s Putinem. Ale ale, kdo nám před necelými dvěma měsíci kázal, že kremelský vládce je šílenec – a šílence je třeba izolovat? Šílenec, nebo ne: jako bylo každému jasné, že Rusko nenapadne Ukrajinu, tak bylo jasné, že Rusko nezastaví dodávky plynu, protože potřebuje peníze – a už je to tady...

Číst dál...

Naštěstí už nejsme v situaci, kdy Sovětský svaz, za Stalina jako za Chruščova a za Brežněva, dokázal o Katyňském lese lhát po celá desetiletí, označil pravdu za lež a lež vydával za pravdu a miliony lidí tomu uvěřily. I já jsem se za komunismu učil, a to i při studiu dějepisu na univerzitě, že tento masakr desítek tisíc polských důstojníků spáchali Němci a jaká že je to hrůza, když západní imperialisté obviňují Sovětský svaz...

Číst dál...

Kyjev se změnil v korzo západoevropských politiků. Cestu tam si jich našlo už tolik,, že už bych je nedokázal ani vyjmenovat. Nic proti tomu, i tak jde o podporu správné věci, totiž boje proti agresorovi, který si myslí, že má-li dost vojáků, může si dovolit všechno. Ale někdy si říkám, zda tito návštěvníci nemyslí spíš na sebe než na Ukrajinu a jestli jejich pobyt není jen zdržováním ukrajinských představitelů, kteří mají v tuto chvíli přece milion důležitějších starostí než poslouchat již stokrát slyšená, byť pravdivá slova politiků ze zemí, kde žádná válka nezuří...

Číst dál...

Nejvýraznější událostí na domácí politické scéně v minulém týdnu bylo rozhodnutí Senátu vrátit pandemický zákon zpátky do Poslanecké sněmovny. Je to výrazná prohra Fialovy vlády – vlády, která má přitom v Senátu většinu! Senátor je jistě taky představitel politické strany, která jej nominovala a zčásti financovala jeho kampaň, ale je na ní daleko méně závislý; kampaň nevede v závětří houfu krajské stranické kandidátky, ale před voliče předstupuje jako osoba, sám za sebe, a to mu dodává zcela jiné sebevědomí a svobodu...

Číst dál...