Poslouchám takhle mši z rádia, právě běží přímluvy a na řadu přichází ta poslední, kterou kněží většinou uvádějí obvyklým způsobem: „Ve chvilce ticha svěřme Pánu Bohu každý své prosby,“ načež všichni zmlknou. Ale ten dnešní páter začíná trochu jinak, konkrétněji: „Ve chvilce ticha poprosme Boha každý za několik našich známých, kterým bychom přáli, aby se obrátili k víře. A můžeme je v duchu jmenovat.“
Přímo před mýma očima se začaly hroutit zdi a vypadávat okna, celá stavba se sesula nejdřív jaksi do sebe. Nevím, jak jsem se ocitl v jižních Čechách, ale zámek Hluboká se za naprostého ticha propadl do země. Nejhorší na tom ovšem je, že zemětřesení v celé zemi proběhlo ostrůvkovitě, někde ano, někde ne...
Poznáváme, že síly přírody snadno pokoří pýchu technologicky vyspělé civilizace, naše přesvědčení, že již všechno zvládneme...
Ano, už to trvá dlouho – skoro měsíc, co nám zavřeli školy, kostely a další úkryty, kam jsme denně utíkali z domova. Jak dlouho ještě? To řekl už Cicero v senátu a dávno před ním David v knize žalmů. Věřím, že v rodinách sílí ponorková nemoc, ale mohu spokojeně prohlásit, že v našich dvou ponorkách – u nás i u syna se snachou – zatím vládne dobrá atmosféra....
Jako vtip to bylo dobré, nesmět na ulici a chodit s hadrem přes pusu; uzavřené hranice, nejdřív zčásti a potom úplně (přitom ještě nedávno se řešilo, jak dostat do Česka více cizinců, aby nám nahradili chybějící domácí výrobní sílu.) Jako branné cvičení dobré, ale už to trvá dlouho...
Milí čtenáři v karanténě, v dnešní domácí lekci mateřského jazyka si on-line na webu procvičíme správné používání jednoho důležitého přísloví z bohaté pokladnice moudrosti našich předků: Když dva dělají totéž, není to totéž. A to na příkladech z domova i z ciziny.
Staral se o nemocné. Nejen že rozdal ze svého paláce koberce na pokrývky a žil o chlebě a vodě, ale k tomu všemu ještě stoupal po žebříku do pater domů a podával umírajícím svaté přijímání. Později byl prohlášen za svatého a zaujal místo na morových sloupech: nahoře je Panna Maria, pod ní v rozích čtyři patroni proti moru, jeden má kardinálský klobouk a nápadně dlouhý nos...
