Poslouchal jsem nedávno v jednom pěkném kostele takové hezké kázání. „Nám, nám narodil se,“ citoval kněz vánoční píseň. „A co to znamená,“ tázal se, „že Nám, nám narodil se? No přece, Pán Ježíš se narodil, aby tu byl s námi!“ Jen byl? Sám Pán Ježíš říká, že přišel na svět, aby vydal svědectví, a to svědectví pravdě... Co to je, vydat svědectví?
O úřad prezidenta USA se už ucházeli všelijací lidé a naslibovalo se taky leccos. Ale je to jen projev stárnutí, že mi nejúspěšnější uchazeč o kandidátskou nominaci za Republikánskou stranu v roce 2016 Donald Trump připadá jako člověk, jehož úspěch u voličů znamená naprostou změnu myšlení Američanů, zejména pravicových Američanů?
Lidé si často přejí pokojné Vánoce. „A hlavně, ať je prožijete v klidu!“ slyším čas od času. Jenže v jakém klidu? Jistě, chápu, že po týdnech předvánočního shonu, dohánění všech možných i nemožných uzávěrek v práci, je člověk rád, že je chvíli doma, v klidu. Mezi svými blízkými, s něčím dobrým po ruce a třeba i s tou vánoční televizní pohádkou...
Končím dnes svoji skromnou procházku mezi některými (zdaleka, zdaleka ne všemi) myšlenkami Encykliky o péči o společný domov Laudato si´, Buď pochválen, kterou zveřejnil papež František 24. května 2015. Procházku encyklikou „radostnou a zároveň dramatickou“ – jak ji charakterizuje sám papež. Kdybych měl sám pro sebe před koncem svých zápisků najít nějaký citát, který by shrnoval celé poselství encykliky, jak by zněl?
Ne ve středoevropské, ani v italské, nýbrž ve španělské (a pak latinskoamerické) ikonografické tradici bývá svatý Josef zobrazován s větvičkou nardu v ruce, tak jako u nás s lilií. Nard je symbolem duševní krásy a čistoty. Nevěsta v biblické Písni písní (4, 13) voní jako „sad s jablky granátovými, s výtečným ovocem, hennou a nardem, s nardem a šafránem, puškvorcem, skořicí...“.
Encyklika Laudato si´ je skutečně předvánoční četba: nejen že ústí do dvou krásných modliteb, obracejících se k Bohu (jedna je stylizována pro křesťany a druhá tak, aby se ji mohli modlit i ti, jejichž víra křesťanská není – také naprosté novum v historii papežských dokumentů), ale ještě před těmito modlitbami se papežova pozornost obrací ke Svaté rodině: k Panně Marii a svatému Josefovi.
Jsem svědkem krásného rozhovoru dvou kněží, kteří vtipně komentují tehdejší totalitní praktiky, nestěžují si, nerozčilují se a navzdory všemu se dívají s nadějí dopředu. Tenkrát jsem pochopitelně nemohl tušit, co přinese budoucnost, že jeden z aktérů tohoto setkání skončí svůj život tragicky jako oběť zloděje a násilníka, kterému poskytl pohostinství na své faře, a druhý odejde z tohoto světa jako nástupce apoštolů...
