Šéfové politik z jednotlivých států i různí další činitelé se ustavičně sjíždějí do Bruselu a stále jednají. Pod jejich rukama rostou smlouvy jako kaše v pohádce Hrnečku, vař! Nejnovější dílko z unijní kuchyně, Smlouvu o rozpočtové stabilitě, dále výrazně omezující samostatnost států platících eurem, však Spojené království a Česká republika v březnu, kdy se má podepisovat – nepodepíší. „Nevím, co se děje v Praze, tak tu smlouvu prostě podepíše dvacet pět členských zení,“ řekl k tomu Nicolas Sarkozy a rozhodil rukama a předvedl škálu grimas, za kterou by se nemusel stydět ani Louis de Funès...

S uznáním a úžasem jsem si prohlížel výborně vypravené panely, které podrobně vysvětlovaly ikonografii barokních nástropních a nástěnných maleb v tomto kostele, kde se kdysi modlil i svatý Edmund Campion a další a mnozí významní jezuité. Koukám se na ty postavy celý život, ale rozuměl jsem ani ne desetině toho, co představují. Říká se, že katolická církev má staletou a tisíciletou tradici; to jistě ano, ale čerpá z ní mnohem méně, než by měla – neumí čerpat. Tak doufám, že ty panely zůstanou v kostele už natrvalo, že to není jen nějaká výstava.