Občanský rok se chýlí ke konci a lidé opět budou mít potřebu dávat si nějaká novoroční  předsevzetí. Dobrá předsevzetí jsou jakoby novým větrem do plachet. Člověk cítí, že se chce změnit v něčem, co mu škodí, nebo přispět něčemu, co prospěje jiným – a tím pádem jednou i jemu. Zdá se to být správné, žel nemnohým  to vydrží. Proč? Odpověď je jednoduchá. Protože lidé mnohdy zůstávají právě jen u těch předsevzetí – a to, co je jen z člověka, a ne z Boha, se dřív  nebo později zhroutí... Pán Ježíš říká: ,,Beze mne nemůžete dělat nic“ a stará moudrost praví, že cesta do pekla je dlážděná dobrými předsevzetími...

Krokem, který musí po předsevzetí bezpodmínečně následovat, je oběť – a zde nastává problém. Obětovat se dnes pro něco nebo pro někoho, když svět nabízí takové možnosti vyžití? Někdo krásně vyjádřil smysl Kristova kříže, když řekl: ,,Kříž jsou schody do nebe.“ Mně velmi drahý sv. otec Pio řekl: ,,Je třeba pracovat.“ V těch několika zdánlivě jednoduchých slovech je skryto ono známé MODLI SE A PRACUJ. Každý samozřejmě podle svých sil a schopností. Bez tebe, Pane, opravdu nemůžeme dělat nic, co by mělo věčnou hodnotu.

Boží Duch vane, kde chce. Otevřeme se tedy vanutí Ducha Svatého.

Kéž nám Dobrý a Milosrdný Bůh dá sílu k sebeobětování z lásky!