Mám velmi rád, když se v historii objevují zdánlivě náhodné souvislosti, které nám cosi ukazují nebo nás vedou k zamyšlení. Vzhledem k tomu, že Bůh je ale přítomen v každém okamžiku dějin lidstva, tak to úplné náhody nebudou...
Včera, 28. 3. 2016, přiletěl na návštěvu České republiky představitel největšího a nejlidnatějšího komunistického státu na světě. Náš nejvyšší představitel ho přivítal v nevkusné rudé vestě, kterou měl pod oblekem...
Před dvaceti lety, 28. 3. 1996, přiletěla na návštěvu České republiky britská královna Alžběta II., hlava státu s nejdelší parlamentní demokracií na světě. Náš nejvyšší představitel ji přivítal velmi dojemně s kyticí konvalinek před branou Pražského hradu.
Dnes, 29. 3. 2016, jsem při ranním výjezdu (po páté hodině) viděl u každého úseku s nechutně obrovskými čínskými vlajkami velké množství policistů ČR, kteří je celou noc hlídali. Jejich počet odpovídal cca jeden policista na dvě vlajky. Lidem, kteří nežijí v Praze nebo jsou mladšího věku, je dobré připomenout, že takovéto vlajky se nevěšely ani za komunistů. Tehdy se vyvěšovaly praporky, cca poloviční velikosti. Takto velké vlajky tu snad mohly podle dobových fotografií být za protektorátu, ovšem s hákovým křížem.
Před dvaceti lety, 29. 3. 1996, navštívila Alžběta II. také Brno, kde početné zástupy lidí měly v rukou docela malé britské praporky a přišli spontánně pozdravit panovnici na náměstí Svobody a do přilehlých náměstí a ulic.
Kam se to naše země za dvacet let jenom posunula? Dokonce náš prezident pro čínskou televizi prohlásil, že jsme se konečně vymanili z područí Spojených států a Evropské unie. A kam jsme se posunuli? Do područí putinovského Ruska a bolševické Číny?
Při návštěvě Alžběty II. jsem pociťoval velikou radost, jako kdyby v její přítomnosti plasticky vystoupila naše tisíciletá historie, kterou jsme prožili v monarchii. Přinesla nám pocit důstojnosti a noblesního vzletu k novým hodnotám našich životů.
Při současné návštěvě pociťuji velikou sklíčenost. Plasticky vystupují období našich dějin, kdy zde život nebyl ani důstojný, ani noblesní a jeho hodnoty nebylo možné nazývat hodnotami.