Můj Ježíši, odejmi mi srdce nevěřící – a dej mi srdce věřící.

Já jsem věřící. Když dojde někdy na to, zda říct, že jsem věřící, nebo se i takovému obecnému vyznání vyhnout, tak to já se teď už většinou k víře přihlásím – už vím, že to nebolí a taky se teď pohybuju v prostředí, které není vůči víře otevřeně agresivní...

Jenže v Tebe nevěřím. Nedůvěřuji Tvé lásce a tomu, že Tvé dary jsou pro mě vždy to nejlepší. Můj Ježíši, odejmi mi srdce nevěřící a dej mi srdce věřící, prosím.

Můj Ježíši, vezmi mi srdce polemické – a dej mi srdce milující.

Pane, já vím, že křesťanství je náboženství lásky. Že po nás chceš, abychom milovali i své nepřátele. Ale když mě to nedá, slyším-li, že se Ti někdo rouhá, že o Tobě a o Tvé církvi říká vyložené nepravdy, musím mu přece ukázat, že se mýlí, musím mu přece ukázat, jak je blbej, a poučit ho. I když nechce... Pane Ježíši, kdo chce mít recht, už nemůže milovat. Můj Ježíši, vezmi mi srdce polemické – a dej mi srdce milující!

Vezmi mi srdce uzavřené a dej mi srdce otevřené, hlavně vůči těm, kdo mi ublížili, anebo si myslím, že mi ublížili,

Pane Ježíši, vezmi mi srdce kamenné a dej mi srdce z masa.