Čas od času se mě zmocňuje únava z veřejného života v naší zemi. V takových dnech a týdnech sice dál sleduji, co se děje – ale vůbec se mi o tom nechce mluvit, přemýšlet ani to komentovat – Skleněný kostel hladoví. Ministr zahraničí přirovnal dalajlámu ke Konrádu Henleinovi. Pak twitnul, že to nebylo vhodné. Pořád je ve vzduchu prohlášení čtyř nejvyšších ústavních představitelů země, jejímž jsem pohříchu občanem, ve kterém ujišťují velmoc na druhém konci glóbu, že jsme i nadále jejími vazaly. Slova byla možná jiná, ale smysl byl ten. „Už ani nevím, koho se mám bát,“ měl by si říkat malý český človíček: děsím se muslimů, že přijdou a vyhodí do povětří O 2 arénu nebo nádraží Praha-střed, to je přece docela reálné, ale zároveň i Rusů, že infiltrují celý náš veřejný život a prostřednictvím svých krtků v politice i médiích nás zase odvedou zpátky na východ do područí kremelské říše – copak to není reálné, copak to už nezačíná, což nevidíme, jak kolem nás přibývá Kremlem vymytých mozků, jako by někteří lidé jen čekali na to, až jim konečně kdosi ten jejich svobodou a samostatností zanesený mozek zase vyčistí? A zatímco se bojíme, najednou je tu Čína, pro mnohé z nás náhle, jako by spadla z nebe, a začíná se tu chovat jako doma. Fotbalisté Slávie hrají v dresech, na kterých nápisy hlásají, že hrají za Čínu; kdosi (kdo?) nám stále vtlouká do hlavy, jak důležitý je pro nás obchod s Čínou, i když jde o jednotky procent z našeho vývozu – ale skoro nikdo neříká, jak hluboce nevyrovnaný je pro nás poměr dovozu z Číny a vývozu z Číny – a jaká budou opatření, aby se to změnilo? A máme vůbec co do Číny vyvážet? Nakupujeme čínské zboží, i když není příliš kvalitní, ale za tu cenu, no nekup to! A naše peníze, nejen naše, tak jedná celý Západ, aniž si to dostatečně uvědomuje, plynou do Číny. Co s nimi udělají čínští komunisté? I české katolické nakladatelství dalo vytisknout překlad Jeruzalémské bible v Číně, v zemi, která brutálně pronásleduje křesťany, vždyť i s dopravou přes půl zeměkoule to bylo levnější než tisk u nás – klade si někdo otázku, v jakých podmínkách žijí dělníci, kteří pro nás pracují v Číně? Naše ekonomika, říká se nám, přímo sténá touhou po čínských investicích – ale je to tak? Je skutečně Komunistická strany Číny ten nejlepší kapitalista? Není to spíš tak, jak se to už stalo v Německu, že by bylo lépe čínské investice zbrzdit, protože sahají na kořen naší suverenity? Kdo řeší český know-how ukradený v uplynulých letech Číňany, například motocykly Blata? Kdo o tom aspoň mluví? Kdy Čína zničí český ocelářský průmysl, a nejen český? Mluví někdo o tom, třeba prezident republiky, jak se čínské ocelářské invazi budeme bránit? Čína je obrovsky lidnatá země, má víc obyvatel než Evropa a Spojené státy americké dohromady, jsou tam desítky milionových měst, jejichž jména jsme u nás nikdy ani neslyšeli (snad teď trochu ve zpravodajství o tenisu) – co dělá česká dokumentaristika a publicistika – proč nás víc neinformují o Číně? Jsme zahleděni do svých žabomyších sporů a svět kolem nás se zatím bouřlivě vyvíjí. Čtveřice našich nejvyšších ústavních představitelů se na radu ministra zahraničí poníží před Čínou – a jsme ujištěni, že to tak je nutné kvůli stykům s Čínou a kvůli obchodu – ale praxe najednou ukáže, že ani to nestačilo, když Čína na poslední chvíli zruší setkání českého ministra zemědělství s jeho čínskými protějšky pro pole a pro vodní hospodářství – bezprecedentní, velmi nepřátelský krok. Velký bratr se zlobí, a zdá se, ani milion omluv už ho neuspokojí. A co na to naši představitelé? Ministr zahraničí požádal o vysvětlení velvyslankyni Čínské lidové republiky – ale jednat s ní bude pouze jeho náměstek, aby se naznačilo, že dvojnásobná urážka českého ministra není pro nás věc moc důležitá. Já myslím, že tohle by měla velvyslankyně vysvětlovat prezidentu republiky – ne náměstku ministra. Ale prezident je, zdá se, spíše na straně Číny. „Může si za to sám,“ prohlásí hlava státu na adresu českého ministra. Jako by řekl: „Dobře mu tak! Nemá zlobit, nemá provokovat – vždyť se postavil za ministra, který se sešel s dalajlámou! – má, držet, ministr jeden nevychovaný, hubu & krok!“ Ministra je třeba potrestat, ale byznys pojede dál, říká Čína. Obchody dojednají náměstci, ti přijet můžou. Dojednají něco? Něco i pro nás výhodného? Zvýší se v této atmosféře český zemědělský export do Číny?