... vždyť tělo bez víry je kámen,
který padá ke dnu,
a hladina lesklá, sluncem zalitá
se ztrácí.
... vždyť tělo bez víry je kámen,
který padá ke dnu,
a hladina lesklá, sluncem zalitá
se ztrácí.
Každý den
si opařím jazyk kávou
Každý den
se opojím světa slávou
Tím
kouřem uznání a chval
Tak
nějak žijeme v letošní době postní.
Době
pozdní,
kdesi
na konci časů,
jejichž neznáme délku…
Neznáme dálku
od našeho psacího stolu,
od našeho kuchyňského stolu,
od našeho monitoru
k nebi.
Něco se zvládnout dá,
a něco se zvládnout nedá.
Cosi je velká věda,
a cosi abeceda.
Někde prach krutě víří,
jinde si prach už sedá.
Někdo až k hlíně klesl,
jiný se z hlíny zvedá.
A něčí tvář se směje,
jiná je k smrti bledá.
Však každý z nás jednou stane
před Soudcem,
říká nám Popeleční středa.
Zase...
Vrcholky stromů
září
opravdovým zlatem.
Nižší větve
a kmeny
zachovávají stín.
Nosič
si utáhl řemínky krosny.
Čeká ho cesta
nad vrcholky stromů,
on
nedožene slunko
a jej
nedostihne stín.
Drama…
hra na studium hrana
hra na poezii hra na finanční poradenství
hra na čest hra na hrůzu
hra na rozkoš hra na slávu
Ne, sníh mi nechybí.
Připadá mi, jako bych s sebou stále nesl
housle,
na které neumím hrát.
A tak se bránil času...