O úřad prezidenta Spojených států amerických se už ucházeli všelijací lidé – mám ovšem na mysli jen vážné kandidáty s reálnou šancí na zvolení, ne různé okrajové podivíny – tedy i mezi vážnými kandidáty byli všelijací lidé a naslibovalo se taky leccos... Vzpomínám si třeba na Barryho Goldwatera, který prohrál v roce 1964 ve volbách proti Lyndonu Johnsonovi, a který říkal, že by neváhal použít v tehdy zuřící vietnamské válce i „malé jaderné bomby“...

Je to jen projev stárnutí, že mi (zatím?) zdaleka nejúspěšnější uchazeč o kandidátskou nominaci za Republikánskou stranu v roce 2016 Donald Trump připadá jako cosi úplně nového v americké vrcholné politice, jako člověk, jehož úspěch u voličů znamená naprostou změnu myšlení Američanů, a zejména pravicově smýšlejících Američanů?

Jako lidé hodní úřadu amerického prezidenta, jedné z nejzodpovědnějších funkcí na světě, dosud voličům v USA připadali jen lidé, kteří na prvním místě zvládli svůj osobní život, žili v celoživotním spořádaném manželství (i když to někdy byla jen fasáda – ale to voliči nevěděli). Člověk, který střídal manželky, který by se oženil s jednou atraktivní blondýnkou, rozvedl se s ní a oženil se později s jinou, o generaci mladší atraktivní blondýnkou, by prostě v očích Američanů, a zejména pravicově smýšlejících Američanů, neměl šanci. Nejde o to, že Donald Trump je „bilionaire“ – kandidát na prezidenta pochopitelně nemůže být úplně chudý člověk, i když i mezi prezidenty byli lidé různě bohatí – ale jaksi se víc dbalo na to, JAK, v jakém byznysu si kandidát své peníze vydělal. A hazard nebyl vnímán jako něco doporučeníhodného – a realitní spekulace jako cosi tak tak na hraně prezidentské přípustnosti... Američtí prezidenti – a zejména prezidentští kandidáti – také mívali různé vtipné i drsné výroky, ale zdůrazňovaná hrubost a nestydatá agresivita Donalda Trumpa mi připadá opět jako cosi ve vrcholové politice bezprecedentního (ani se mi nechce uvádět příklady).

A v lecčems to platí i o Trumpově politickém programu. Například jeho protiislámské výroky, zacílené na nejnižší pudy těch nejhloupějších voličů, jsou právě tak nenávistné, jako v praxi nerealizovatelné, a ani ty se mi rozebírat nechce...

Amerika se zkazila. Už to není ta stará, dobrá Amerika jako v 19. a 20. století. Kažení národů je ovšem, jak víme z dějin, velmi dlouhodobý proces trvající po generace. Zkažená Amerika ještě zdaleka nekončí, ještě dlouho se bude dál kazit a ještě dlouho bude hrát klíčovou roli ve světě. Ale už to nebude to, co to bylo. Žádný papež už dnes neřekne, ani soukromě, jak to řekl v minulém století Pius XII., že se domnívá, že Bůh svěřil osud lidstva do rukou Ameriky...