Slova svatého evangelia podle Matouše
Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka, bude to právě tak jako v době Noemově: Jako totiž v době před potopou lidé jedli a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zachvátila, právě tak to bude, až přijde Syn člověka. Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě budou mlít na obilném mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána. Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“ (Mt 24, 37–44)

Dnes začíná nový církevní rok a také poslední měsíc svatého jubilejního roku 2025.
V evangeliu Pán Ježíš nás vybízí k tomu, abychom bděli a byli připraveni na jeho příchod. Co to znamená? Dva příklady ze života.
Jednak několik náhlých úmrtí v našem okolí. Zvěst o nich většinou prolétla jako blesk po celém kraji. Většinu lidí zajímá věk zemřelých a příčina jejich smrti a většinou potom začnou „trousit rozumy“ – proč a jak by to mohlo být tak nebo jinak. Jak skutečně užitečné by bylo – uvědomit si, že se to může stát i mně. A jak na tom budu, až projdu branou smrti? Co potom?
Druhý příklad – potkal jsem na začátku duchovní obnovy tři lidi, dva z nich po křesťanském pozdravu řekli: „Nestíhám.“ A jejich vizáž to potvrzovala. Ale nebyla to pravda, duchovní obnovu prožili, jen museli zvýšit rychlost při splnění úkolů, které si sami dali. A co potom?
Na rušném místě v malém světle stojí dva usmívající se lidé a vedle nich polička s časopisy, které nabízí – Strážnou věž, Probuďte se! a k tomu biblickou přednášku zdarma – svědkové Jehovovi, původně se jmenovali – Mezinárodní sdružení vážných badatelů Bible. Několikrát předpovídali konec světa, zatím jim to nevyšlo, ale jednou to skutečně přijde. A co potom?
Dnešní Boží slovo nás vybízí, abychom chodili v Hospodinově světle. Žalm (Ž 122) nás vede k touze po cíli našeho života – do domu Hospodinova půjdeme s radostí. Ve druhém čtení (Řím 13, 11–14) nás vybízí apoštol k tomu, abychom se oblékli v Pána Ježíše Krista, on nás učí bdít, abychom neminuli cíl našeho života, kde už nebude žádné co potom. V encyklice Spe salvi – Nadějí jsme spaseni nám papež Benedikt nabízí poznání věčnosti – bude to stálý naplněný okamžik nepředstavitelného štěstí a radosti – napořád.
K tomu nám může dopomoci advent, který je časem tichého čekání a obrácení. Tak jak se to stalo v jednom kostele při nedělní mši svaté. Pan farář dostal při kázání takzvané „okno“. Nevěděl, jak dál, a tak po chvíli „temna“ si povzdychl: „Obrátíme list“ a pokračoval o něčem úplně jiném. Po mši svaté přišla do sakristie žena a požádala o svatou zpověď. „Co vás k tomu přivedlo?“ – „Vaše věta v kázání – obrátíme list. Chci Bohu odevzdat to špatné a začít znovu.“
Všemohoucí Otče, děkujeme za posvátnou dobu adventní. Vyslyš nás, když s přímluvou Panny Marie, andělů a svatých prosíme o to, abychom ji dobře prožili – k užitku své nesmrtelné duše a duší těch, které nám svěřuješ. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.