Slova svatého evangelia podle Matouše:
Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Odpověděli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.“ Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože to ti nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“ Potom důtklivě přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš. (Mt 16, 13 – 20)
Ve vstupní modlitbě jsme prosili Pána Boha, aby nás učil milovat to, co nám přikazuje, a toužit po tom, co nám slibuje. Proč? Aby naše srdce přilnulo k tomu, v čem je pravá radost.
Myslíme to skutečně vážně? Pokud ano – známe to, co Bůh člověku přikazuje? Jeden kněz na 26. pěší pouti na Velehrad zkoušel věřící v kostele – chtěl aby řekli Desatero, Když se obrátil na jednotlivce, tak nikdo nebyl schopen text Desatera odříkat. Až vyzval, aby text říkali všichni, tak pod jeho vedením zaznělo celé Desatero. Potom k tomu dodal, že když byl malý chlapec, tak tatínek vedl každý večer společnou modlitbu celé rodiny, jejíž součásti byla vždy modlitba Desatera.
V současnosti se vytváří a probíhá v Církvi velký počet různých aktivit a projektů s cílem oživit početně skomírající (podle statistik – soukromých a veřejných) farní společenství. Nestálo by za to vzít si příklad z této rodiny? V které rodině dnes vede muž, manžel, otec každodenní společnou modlitbu? Nedávno se zeptal jeden otec – co má dělat s tím, že jeho dospívající děti odmítají chodit do kostela. Modli se! Kdo se modlí, ten věří, kdo věří, ten se modlí. A ty máš – je to tvá prvořadá povinnost – vést svou rodinu k víře. Jednou se z toho budeš zodpovídat! Před samým Bohem. Varovat by tě měla slova dnešního prvního čtení, která říká nevěrnému národu Bůh skrze proroka: „Vyženu tě“ (srov. Iz 22, 19).
Když je před námi nějaký úkol, tak se často ptáme: „Co za to?“ Je to přirozené, také Petr se ptal Pána Ježíše: „Opustili jsme všechno, co z toho budeme mít?“ (srov. Mat 19, 29).
Dnešní Boží slovo je – mimo jiné – o Boží štědrosti. Když nám někdo něco daruje, tak mu projevujeme vděčnost. A Bůh nám dává úplně všechno. Nejcennější ze všeho je, že se nám dává poznat: „Jsem. Jsem, který jsem“ (Ex 3, 14) – tak se představuje Hospodin Mojžíšovi z hořícího keře. Já jsem – tak se představuje často Pán Ježíš člověku. Člověk může ústy svatého Cyrila říkat: „Nebyl jsem a jsem, jsem a budu, budu a budu věčně.“
Pán Ježíš vyjadřuje svou touhu po lásce člověka otázkou: „Za koho mě lidé pokládají?“ Lidé přemýšlí, mluví o Ježíši … a všichni jsou na omylu. Kromě těch, kteří věří a skrze víru jsou otevřeni všemu, co jim Bůh říká. „Zjevil ti to můj nebeský Otec,“ slyší Petr od Krista (srov. Mt 16, 17). V čem byli oni a v čem jsme tak často na omylu i my se všemi ostatními? Neprosíme o Ducha Svatého. Na prvním místo stavíme vlastní JÁ. Jen Bůh může říct JÁ JSEM. Člověk toto může říct, jen když je u něj Bůh na prvním místě! Jen potom se může stát pevnou skálou, která přežije všechno, projde vítězně těmi nejtěžšími zkouškami. Také tím, že přijme všechno to, co přinese Boží: TY JSI! Ty jsi mé milované dítě, kterému Já, který jsem, dávám všechno.
Všemohoucí Otče, děkujeme za všechno. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a všech svatých prosíme o to, abychom poznali a plnili Tvou svatou vůli. Skrze Krista našeho Pána. Amen.