Slova svatého evangelia podle Matouše:

Ježíš začal svým učedníkům naznačovat, že bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat: „Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!“ On se však obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mě, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské!“ Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši? Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.“ (Mt 16, 21–27) 

O skutečném dobru jsme slyšeli ve vstupní modlitbě: „Bože, v tobě je plnost všeho dobra; vlož do našich srdcí lásku k tvému jménu, rozmnož naši oddanost k tobě a posiluj naši vytrvalost, ať v nás roste a trvá všechno dobré.“   

Pravé a skutečné DOBRO je v Bohu. Pán Bůh je zosobněné DOBRO. Pán Bůh je zdroj a pramen všeho DOBRA.  

Čím blíž má člověk k Pánu Bohu ve svém myšlení, tím méně si připadá dobrý, uvědomuje si vlastní hříšnost, lituje svoje hříchy a uvědomuje si, že cokoli dobrého řekne nebo udělá, je dar Boží. A protože svět, ve kterém žijeme, je – dočasně – v moci zlého ducha, tak takový člověk, snažící se o dobro, je velmi často vysmíván.  

V prvním čtení (Jer 20, 7–9) nás o tom velmi důrazně poučil prorok Jeremiáš.

Pokud chci být skutečně dobrý, tak to má své podmínky, o kterých jsme slyšeli ve vstupní modlitbě: láska k Božímu jménu, oddanost Bohu a vytrvalost ve snaze v dobru růst.  

Naše tělo má svůj vývoj. Do určitého věku roste a rozvíjí se, potom přestane růst a vyvíjet se a začne zrát. Až uzraje, tak přijde skrze smrt doba čekání na vzkříšení těla – jak to vyznáváme každou neděli v modlitbě Věřím v Boha v závěru bohoslužby slova. Vzkříšení k věčnému životu v plnosti dobra nebo k zavržení – o tom mluví Pán Ježíš v poslední větě dnešního evangelia: „Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.“

Také naše duše má svůj růst a vývoj. Buď roste v DOBRU, nebo ke zlu. Takzvaná střední cesta není možná. Také na tuto skutečnost velmi důrazně upozorňuje Pán Ježíš. Minulou neděli chválí Petra, když ve spojení s Bohem vyznává, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn. Blahoslavený jsi, Petře... A dnes jsme slyšeli – ve chvíli, kdy Pán Ježíš mluví o Boží vůli v jeho životě skrze výsměch, potupu, mučení a zabití a vzkříšení z mrtvých – odpověď na Petrovo Ne, to se ti nemůže stát: „Odejdi ode mě satane. Nemáš na mysli věci Boži, ale lidské.“  

A to je další nezbytná podmínka skutečného DOBRA: mít na mysli božské věci, myslet na Boha. A na to stačí klást si často otázku: „Pane Bože, jak to mám dělat, co chceš ty?“ Neříkat: „Všichni to tak dělají, tak to budu dělat také.“ Podmínkou skutečného DOBRA – až na výjimky – je nedělat co dělají všichni, ale to, co chce Pán Bůh. 

Když jsme byli malí, tak nás maminka varovala slovy: „Když všichni skočí do studny, tak tam skočíš taky?“     

Naše tělo se bude mít – věčně – tak, jak dobře žije naše duše během života zde na zemi: „Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši?“ 

Všemohoucí Otče, děkujeme ti za DOBRO, kterým jsi Ty sám. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a všech svatých prosíme o to, abychom po DOBU toužili a DOBRO podle tvé svaté vůle uskutečňovali. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.