Slova svatého evangelia podle Matouše:
Petr přistoupil k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?” Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale třeba sedmasedmdesátkrát. Nebeské království se podobá králi, který chtěl provést vyúčtování se svými služebníky. A když s vyúčtováním začal, přivedli mu jednoho dlužníka, u kterého měl deset tisíc hřiven. Protože dlužník neměl čím zaplatit, pán rozkázal ho prodat i se ženou a dětmi a se vším, co měl, a tím zaplatit. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: 'Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím.' A pán se nad tím služebníkem smiloval, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal se s jedním ze svých druhů ve službě, který mu byl dlužen sto denárů. Začal ho škrtit a křičel: 'Zaplať, co jsi dlužen!' Jeho druh padl před ním na kolena a prosil ho: 'Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to.' On však nechtěl, ale šel a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí. Když jeho druhové ve službě viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili. Šli a pověděli to všechno svému pánovi. Tu si ho pán zavolal a řekl mu: 'Ničemný služebníku! Celý dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě prosil. Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?' A jeho pán se rozhněval a dal ho mučitelům, dokud by nezaplatil celý dluh. Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte.” (Mt 18, 21–35)
Nedávno jsme měli možnost pochopit – díky článku ve Skleněném kostele (https://www.sklenenykostel.net/index.php/menu-obc/menu-glosy/5309-statni-dluhy), jak je to se státním dluhem, který většině států rok od roku roste. Výše těchto dluhů je děsivá. Věřitelé nepočítají s tím, že by jim ho státy splatily... Stačí, že jim pravidelně platí úroky, které také stále rostou. Každý soudný člověk ví, že je to špatně.
Vzpomínám na velmi ostrou diskusi věřících žen na jedné faře s jedním profesorem, který si v promluvě dovolil říct, že dluh je cesta do pekla. Kolik to bylo argumentů pro to, že dnes to bez dluhů nejde. U zadlužených domácností je situace těžší než u států. Co když přijde nemoc, ztráta zaměstnání nebo se rodina rozpadne?
Proti tomuto zlu měli staří Izraelité lék – milostivé léto, kdy se po padesáti letech všechny dluhy smazaly a začalo se znovu.
Příklad zadlužení, s kterým měli lidé zkušenost, použil také Pán Ježíš, když chtěl Petrovi odpovědět na jeho pochybnosti ohledně odpuštění bližnímu, který se proti němu prohřešil nebo znovu a znovu prohřešuje.
Ježíšova odpověď je jednoduchá – odpouštěj vždy a všechno. Jako příklad uvádí podobenství, v kterém nám nastavuje zrcadlo, abychom se podívali, jak na tom jsme. Dlužník má obrovský – pro celou jeho rodinu likvidační dluh. Když jde do tuhého, tak naléhavě prosí o jeho odpuštění a slibuje splacení. To první lze brát vážně – jde mu o život, v tom druhém vědomě lže. Král to ví, ale přesto mu odpustí. A onen člověk hned vzápětí ukáže, jak je možné všechno ztratit. Všechno ztratil svým chováním k člověku, který mu dlužil směšnou částku ve srovnání s výší zmíněného dluhu od krále, takže ty peníze mu stejně nepatřily a navíc mu král jejich splacení prominul.
Záchrana nás hříšníků, dlužníků spočívá v tom, že si uvědomíme, že nás Pán Bůh stvořil ke svému obrazu a podle toho budeme jednat: Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý (Ž 103,8). A také jako účinný lék na naše neodpuštění může posloužit pohled na ukřižovaného Pána Ježíše.
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za slova tvého Syna, který nás učí opakovat každý den: Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a všech svatých prosíme o to, abychom s vděčností přijímali tvé odpuštění a sami s láskou odpuštění dávali. Skrze Krista našeho Pána. Amen.