Slova svatého evangelia podle Matouše

Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: „Poslyšte podobenství: Byl jeden hospodář a ten vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž, pronajal ji vinařům a vydal se na cesty. Když se přiblížilo vinobraní, poslal k vinařům své služebníky vyzvednout z ní výtěžek. Ale vinaři jeho služebníky popadli, jednoho zbili, druhého zabili, třetího ukamenovali. (Hospodář) poslal tedy jiné služebníky, ještě ve větším počtu než poprvé, ale naložili s nimi zrovna tak. Naposled k nim poslal svého syna; myslel si: 'Na mého syna budou mít ohled.' Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: 'To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!' A popadli ho, vyhnali ven z vinice a zabili. Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?“ Odpověděli mu: „Krutě ty zlosyny zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek.“ Ježíš jim řekl: „Nečetli jste nikdy v Písmě: 'Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné?' Proto vám říkám: Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.“ (Mt 21, 33–43)

Dnešní neděle je v Brněnské diecézi nedělí smíření. Slovo smíření je od slova mír. Mír tvořit, mír přijímat. Mír je opak války, a přesto je mír výsledkem stálé války. Války, kterou vede člověk – zvlášť člověk věřící v Ježíše Krista – se svými nepřáteli: zlým duchem, světem a sám se sebou. Jeden ze základů chtěného a možného smíření je prosba o odpuštění, tak jak ji pronesl Pán Ježíš v poslední chvíli svého pozemského života: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“

Na jednom pohřbu kněz na začátku zádušní mše svaté řekl tuto naléhavou výzvu: „Nyní v duchu prosme Boha o odpuštění. Odpusťme našemu zemřelému všechno, čím nám ublížil on a čím jsme mu ublížili my. Odpuštění je to co skutečně potřebujeme.“

Dnešní evangelium je další naléhavé Ježíšovo varování, ale také výzva. Na jeho základě se společně s velekněžími a staršími lidu stáváme spravedlivými soudci, kteří odsoudí proradné a zlé vinaře, kterým hospodář svěřil své bohatství.

Pán Bůh, v kterého věříme, je jiný, než jsou naše představy o něm. On, když poslal svého Syna, aby nás zachránil, věděl, jak to dopadne – a přesto nás – krutě nezahubí, protože do poslední chvíle našeho života touží po tom, aby nás zachránil, skrze odpuštění hříchů o které můžeme a máme prosit.

Odpuštění je jistou cestou ke smíru a míru – s Bohem a lidmi. Před rokem na začátku měsíce října papež Lev XIV. poklekl před sochou Panny Marie královny míru a prosil o zázrak míru. Letos 1. října pozval děti z celého světa, poklekl před sochou Panny Marie v Lurdské jeskyni a společně se s nimi modlil svatý růženec. Lev XIV. dětem: Ježíš a Maria nás milují víc než kdokoli jiný (viz Vatican news.cz). Papež podpořil svými slovy a skutkem touhu, kterou vyjádřil svatý otec Pio z Pietrelciny slovy: „Až se bude modlit milion dětí svatý růženec, bude svět jiný.“

Ke smíření nám dává také návod učitelka církve svatá Terezička Ježíškova ve svých radách (viz časopis Světlo č.20/2026 str. 10 a 11): „Dokonalá láska spočívá v tom, že snášíme chyby jiných, vůbec se nepodivujeme jejich slabostem a poučujeme se i z nejmenších ctnostných skutků, které je vidíme konat… Čím více jsem s Ježíšem spojená, tím více miluji své sestry… Na jednu osobně mně nesympatickou sestru jsem se snažila co nejlaskavěji se usmívat a poskytovat jí drobné služby lásky… Hledám malé příležitosti, takové malé nic, co potěší Ježíše… Utéct, když je porážka (neplnění Boží vůle) jistá.“

Svatá Faustyna nás učí cestě ke smíření slovy: „Ježíši, důvěřuji ti!“

Všemohoucí Otče, děkujeme ti za dar odpuštění a smíření. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých prosíme o milost tento životodárný dar přijmout a stále ve vztahu ke svým bližním naplňovat. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.