Slova svatého evangelia podle Matouše
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Jeden člověk se chystal na cesty, zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl. Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle – dalších pět jsem vydělal. Pán mu řekl: Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi věrně spravoval, mnoho ti svěřím. Vejdi k radostné hostině svého pána. Přistoupil i ten druhý, který dostal dvě hřivny, a řekl: Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle – další dvě jsem vydělal. Pán mu řekl: Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi věrně spravoval, mnoho ti svěřím. Vejdi k radostné hostině svého pána. Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří. Pán mu odpověděl: Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků, a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno, a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.“ (Mt 25,14–30)
Chci být svatý nebo ne? Pán Bůh touží po tom, abychom byli svatí – děti v náboženství to učím každý týden slovy: „Za co se modlíme na prvním místě?“ Odpovídají: „Abychom se dostali do nebe.“ Svatost totiž začíná tam, kde láska přestává být pouhým slovem a stává se skutkem.
Ve vstupní modlitbě jsme prosili o to, aby naše služba Bohu byla pro nás stálou radostí s vědomím toho, že OPRAVDOVÉ ŠTĚSTÍ ČLOVĚKA je v tom, že může Bohu celým svým životem sloužit.
Následuje první čtení z knihy Přísloví (Př 31,10–31), které vzdává chválu a slávu řádné ženě. Žena, kterou se zlý duch snaží obelstít, protože je si vědom toho, jak skrze ni získá přístup k muži, dětem a celé společnosti. Proto je tak velmi důležité, aby věřící v Krista žili v stálém spojení s Pannou Marií. Skrze Marii k Ježíši.
Slova dnešního podobenství předchází následný text ve kterém se Pán Ježíš ztotožňuje s hladovými, žíznícími, nahými, pocestnými, nemocnými a vězněnými.
V dnešním podobenství nám Pán Ježíš říká, jaké nepřestavitelné bohatství jsme dostali v okamžiku, kdy jsme byli pokřtěni. Každý jinak a přitom všichni stejně. Proto nám moudrá matka církev předkládá vzory – svaté. Ve svatém křtu jsme dostali hřivny – dary, které můžeme a máme rozmnožovat. K tomu je potřeba dvou sloupů víry v Boha: důvěra a věrnost. Člověk se v okamžiku křtu stává svatým. Po životní pouti chceme jít do nebe, ale tam mohou vstoupit jen svatí. Dochází nám to vůbec? Ptám se na konci dne – večer při zpytování svědomí – jak jsem ti, Bože, důvěřoval? Jsem ti, Bože, věrný?
K tomu, aby člověk měnil svět, není třeba mít velkou moc ani bohatství. Stačí srdce otevřené Bohu a bližnímu. Svatost totiž začíná tam, kde láska přestává být pouhým slovem a stává se skutkem.
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za svatost, kterou nám dáváš . Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých prosíme o to, abychom tuto svatost nepromarnili a abychom ji skrze konání dobrých skutků rozmnožovali. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.