Zájem o obranu ve společnosti vzrůstá… I na IDET, mezinárodní veletrh obranné a bezpečnostní techniky, už osmnáctý, přišlo letos rekordních 35 tisíc návštěvníků; byl jsem mezi nimi (zlevněná vstupenka pro seniory stála 250 vočí).
Naposled jsem IDET navštívil kdysi dávno, když míroví – nebo jací – aktivisté proti němu pořádali protesty. Letos neprotestoval nikdo, zato ochranným rámem jsem procházel dvakrát, podruhé když jsem z restaurace (bohatá nabídka, ale jen jediné bezmasé jídlo, smažený květák) sjel výtahem, místo abych šel pěšky – a octl se tak mimo uzavřenou zónu. Všichni byli zdvořilí a prohlídky probíhaly rychle.

Jaké jsou moje celkové dojmy nevojáka neodborníka?

Viděl jsem ruční plané zbraně i různé typy lesklé & špičaté dělostřelecké munice, ale současná vojenská technika, to je především automobil: spousty vozidel: velkých a ještě větších nejrůznějšího tvaru a určení. (Soudě podle popisků, nebyl mezi nimi ani jeden elektromobil: v armádě bude nafta, jak se zdá, ještě dlouho dominovat...)

Poprvé jsem viděl zblízka německý tank Leopard (o kterém pořád slyšíme v zpravodajství) – vím, že je úplně jinak vybaven & vyzbrojen, ale připadal mi menší než pověstný sovětský tank T-34, který moje generace v dětství viděla stokrát ve filmech a na pomnících, jenže menší není; Leopard je delší o metr a váží dvakrát víc než T-34, jak jsem si dohledal na internetu. Tak vidíte, co dělá propaganda! Anebo je to tím, že T-34 jsme byli zvyklí vidět z podhledu na podstavcích pomníků vysoko nad hlavou?

Vystavujících zahraničních firem bylo ovšem mnoho, ale narazil jsem jen na jeden stánek s názvem země a státní vlajkou: indický.

Poslouchal jsem i výklad o kybernetickém boji. Moc jsem mu nerozuměl (nejen proto, že každé třetí slovo bylo anglické, někdy s českou koncovkou -áčko anebo -íčko); pochopil jsem, že propaguje program, který zaútočí na kyberútočníka a přenese elektronický boj do jeho počítačů... Líbilo se mi, jak mladý voják v maskáčové uniformě vystupoval, logicky a kultivovaně a přes ta anglická slova s krásnou a přesnou češtinou. (Cizí slova mi nevadí, vadí mi blábol. Každá nová skutečnost přece přichází se svým slovníkem – když k nám přicházelo křesťanství, také jsme byli samé cizí slovo, samý latinismus – anděl, kostel, mše svatá – a dnes nám to už nepřijde.)

Ovšem ani na vojenském veletrhu nechyběly polonahé hostesky. V červených šatečkách s krajkovým vrškem bez ramínek. (No nic, žijeme, kde žijeme.) Nachomejtl jsem se právě k tomu, když se s nimi fotil pan Strnad z Czechoslovak Group. Fotograf, poněkud usmolený, dívky aranžoval kolem něj v malebných skupinkách, než Strnad řekl, že už  dost. (Většina dívek si pak ihned oblékla černé sako, které tvořilo taky součást jejich uniformy.)

Nebyl jsem na veletrhu dlouho. Odcházel jsem právě v nejlepším, když na plochu seskákali výsadkáři s padáky v barvách trikolóry.

Pointa? Prosím žádná.