Sloky

hra na studium hrana
hra na poezii hra na finanční poradenství
hra na čest hra na hrůzu
hra na rozkoš hra na slávu

Malá holubice
s šedavými křídly
ožívala večer
v rukách mého otce
(a když
tatínek udělal gesto,
ta knížka zůstávala
nad mojí postýlkou
i bez jeho rukou).

Ne, sníh mi nechybí.
Připadá mi, jako bych s sebou stále nesl
housle,
na které neumím hrát.
A tak se bránil času...

Kámen

padl do řeky, a

žádné kruhy se nevytvořily.

Líný, stojatý proud spolkl můj kámen jako všechno,

co do něj stále, stále padá...