Sloky

... vždyť tělo bez víry je kámen,
který padá ke dnu,
a hladina lesklá, sluncem zalitá
se ztrácí.

Tak

nějak žijeme v letošní době postní.

Době

pozdní,

kdesi

na konci časů,

jejichž neznáme délku…

Neznáme dálku

od našeho psacího stolu,

od našeho kuchyňského stolu,

od našeho monitoru

k nebi.

Každý den
si opařím jazyk kávou
Každý den
se opojím světa slávou
Tím
kouřem uznání a chval

Něco se zvládnout dá,
a něco se zvládnout nedá.

Cosi je velká věda,
a cosi abeceda.

Někde prach krutě víří,
jinde si prach už sedá.

Někdo až k hlíně klesl,
jiný se z hlíny zvedá.

A něčí tvář se směje,
jiná je k smrti bledá.

Však každý z nás jednou stane
před Soudcem,

říká nám Popeleční středa.