Kladu si otázku: kolik ještě mají USA, Izrael a Írán v zásobě dronů & raket?
Může současné zabíjení a ničení na Blízkém východě skončit jinak než vyprázdněním skladů? Nevypadá to…
Zato se zdá, že smůla Íránu se jmenuje Venezuela. Vypadá to, že po rychlém a brilantně úspěšném zákroku začátkem roku v Caracasu si americký prezident Donald Trump myslel, že zásah proti islámské republice bude něco podobného, jen ve větším měřítku; ale není tomu tak. Rakety létají z Íránu i na Írán a budou prý létat ještě několik týdnů, jak říká Donald Trump; prý kdyby měl zhodnotit úspěšnost útoku na Írán ve škále od jedné do desíti, kdy deset by bylo nejlepší, tak by jej zhodnotil číslem patnáct, řekl; a také prý bude bombardovat i cíle, které původně ani bombardovat nechtěl... Člověk by musel být hodně naivním podporovatelem Republikánské strany, aby mu to ve výsledku nedávalo informaci, že původní americká představa o útoku na Írán se nenaplňuje. Nejdřív Američané říkali, že cílem je zabránit Íránu ve vlastnictví jaderné zbraně; podle poslední verze je cílem bezpodmínečná kapitulace Íránu. Ten se ovšem k něčemu takovému nechystá: íránský prezident Masúd Pezeškján bezpodmínečnou kapitulaci označil za sen, který by si Američané měli vzít s sebou do hrobu… Zajímavý je také závěr amerických tajných služeb, že změna režimu v Íránu – ke které Trump opakovaně vyzýval – je nepravděpodobná; jinými slovy: že režim ajatolláhů drží pevně (na čem drží, je ovšem jiná věc).
Jak velice Donalda Trumpa straší venezuelský vzor, ukazuje i jeho nejnovější vyhlášení, že by nebyl proti tomu, aby v čele Íránu – po smrti duchovního vůdce, kterého Američané zabili – stanul opět duchovní vůdce; nějaký takový, který by zachoval stávající režim, ale spolupracoval s USA (podobně jako venezuelská zastupující prezidentka Delcy Rodríguezová, to už Trump výslovně neřekl, ale je to jasné).
Návrat syna bývalého šáha si Američané nepřejí, jako si nepřáli nástup venezuelské exilové opozice k moci v Caracasu: exiloví vůdcové jako spolupracovníci cizí okupační moci nejsou právě vhodní: jednak jsou příliš jemnocitní v udržování pořádku, a potom: příliš myslí na národní zájem své země, nemají chuť nahradit jednu diktaturu jinou.
To platí i pro šáhova syna, který se, jak všechno nasvědčuje, v exilu poučil a vládl by jinak než svého času jeho otec; takže i když podpora Rezy Pahlaviho v Íránu není malá, jeho návrat je nepravděpodobný.