Právní dějiny České republiky mají novou kapitolu: Ústavní soud bude podruhé řešit kompetenční žalobu – ale poprvé to bude žaloba hlavy státu na nejvyšší orgán výkonné moci; tu první žalobu podal Miloš Zeman na Václava Havla ohledně jeho pravomocí při jmenování rady České národní banky.

V pondělí 22. června totiž vláda rozhodla, že českou delegaci na jednání summitu Severoatlantické aliance v Ankaře bude tvořit premiér Andrej Babiš, ministr zahraničí Petr Macinka a ministr obrany Jaromír Zůna a prezident Petr Pavel do Ankary nepojede.

Nečekal jsem, že prezident kompetenční žalobu, kterou hrozil, skutečně podá a, popravdě řečeno, jako občan, který nemá rád neklid v nejvyšších patrech politiky nad svou hlavou, takového kroku jsem se obával, ale když žalobu podal, jsem rád; a pocítil jsem cosi jako úlevu; ústavním soudcům a soudkyním ovšem jejich úlohu ani trochu nezávidím.

Odmítnutím cesty na summit do Ankary dosáhlo totiž ponižování prezidenta Petra Pavla nového vrcholu – ale je to i ponížení premiéra Andreje Babiše.

Jen Petr Macinka se stále tak hloupě zchytrale usmívá, protože vše, čím hrozil Petru Pavlovi ve svých pověstných SMS, se naplňuje. Kohabitace s vládou je pro prezidenta stále víc něco jak noční můra za bílého dne a nadto Andrej Babiš zapadá stále hlouběji do pozice pouhého Macinkova náměstka; něco mi totiž říká (i když to je jen moje zkušenost politického pozorovatele, kdo mi to říká), že kdyby vše bylo jen na Babišovi, jistě by se s Petrem Pavlem nějak dohodl a nepěstoval a nehýčkal si ten trapný a nepříjemný souboj, ze kterého nemá žádný užitek.

To Macinka má jiné cíle a motivace: jde mu o to, trápit a šikanovat prezidenta za to, že nejmenoval Kozla zahradníkem – chci říci Turka ministrem. A že Andrej Babiš, kterému jde především o udržení koalice, aby nebyl vydán k trestnímu stíhání, v pozici vydíraného, tančí, jak mu to Petr Macinka spíská – to je pro něj jen takový pěkný bonus navíc.