Z moře se, jako nějací krabi nebo jiní živočiši, vynořuje dav lidí, především mladých mužů (ale jsou tu i dívky a celé rodiny). V davu příchozích panuje jakási – pro nějakého Evropana možná děsivá – radost: Jsme ve Španělsku! Někdo se přímo obrací na kameru a španělsky volá: „Ať žije Španělsko!“

A Evropa se z tohoto obrazu může zbláznit. Nejvyšší představitelé nejrůznějších evropských zemí se předhánějí v odsuzujících prohlášeních, ti nejostřejší jako český premiér Babiš žádají okamžité vyloučení Španělska ze schengenského prostoru, italská premiérka Giorgia Meloniová, žena činu, dokonce přechází ihned k akci a, když její země se Španělskem nesousedí, tak zavedla aspoň kontrolu z lodí a ze vzduchu, všech osob ze třetích zemí, kteří vystupují z lodí a letadel, jež do Itálie dorazily ze Španělska...

Přitom nikdo z asi padesáti nebo šedesáti tisíc imigrantů, kteří se vynořili ve městě Ceuta, se španělské pevniny či schengenského prostoru nedotkl ani špičkou nohy. Ani ne třicetitisícová Ceuta je (podobě jako nedaleké město Melilla) je součástí Španělska, ale geograficky leží v Africe, obklopená územím Maroka a do schengenského prostoru nepatří.

Nazvěme to pravým jménem: Evropa je už z příchozích imigrantů hysterická. (Špičku v oboru protiimigrantské hysterie předvedl český vládní poslanec Radek Koten, když v České televizi dav neozbrojených imigrantů v Ceutě přirovnal k obležení Vídně vojáky Osmanské říše v roce 1683 – je to opravdu mimořádný hlupák!)

Celý incident prý zorganizovaly převaděčské gangy, slyšeli jsme opakovaně. Jenže to nedává smysl: nikdo z plavců (desítky lidí se utopily), kteří se v Ceutě vynořili z moře, žádnému převaděči nic nezaplatil, jednalo se o spontánní akci, a pokud by těch padesát nebo šedesát tisíc lidí v Evropě zůstalo, převaděčské gangy by naopak přišly o kšeft…

Incident je v první řadě špatnou vizitkou Maroka: desítky tisíc obyvatel této země se po zaslechnutí zprávy, že každý, kdo se do Španělska dostane z moře, má šanci na přijetí, ihned vydaly na cestu, připraveny opustit svou vlast, riskovat život a začít doslova od nuly v jiné zemi…

Maličká Ceuta nemá žádné kapacity pro přijetí imigrantů – a kontinentální Španělsko je pro ně nepřístupné; proto se naprostá většina příchozích v průběhu 24 hodin vrátila zpět do Maroka; něco mi říká, že na začátek srpna 2026 se budou snažit co nejrychleji zapomenout – jako na pominutí smyslů, způsobené poryvem nesmyslné naděje...

Ti, kteří naděje nevzdali, a je to malá menšina, zůstávají v Ceutě, spí na zemi – a zatím hladovějí...