Andrej Babiš řekl veřejně, jakým právním nástrojem chce vyřešit svůj střet zájmů – a to bez podmínky, že hned den na to bude jmenován premiérem. Nevyhnul se tak tomu, čemu se zcela evidentně vyhnout chtěl, totiž („a“) odborné i politické debatě o vlastnostech a kvalitě svého řešení střetu zájmů – a („b“) veřejné kontrole toho, zda také splní, co vyhlásil. Prezident Petr Pavel tedy nakonec v dlouhém, ale zdvořile vedeném souboji jasně zvítězil.

Na („b“) si musíme počkat – ale pokud jde o („a“), Andrej Babiš vcelku obstál. I když různé otazníky a poukazy na nejasnosti zazněly. Tak bylo řečeno, že i poté, co se Agrofertu vzdá, bude mít Andrej Babiš na toto své „dítě“ přece jen nějaký vliv a zájem o jeho prosperitu – jakož i to, že stranou řešení zůstaly, a to zůstat neměly, Babišovy firmy mimo Agrofert. Ale konstrukt, který kandidát na premiéra zvolil, nezávislí právníci většinově přijali jako standardní – a s poukazem na to, že na západ od našich hranic je takové řešení běžné.

Úplně čisté by ovšem bylo, aby se Andrej Babiš zcela vzdal buď premiérství, nebo majetku – jenže to ve světě, ve kterém žijeme, není reálné.

O. K.

Nechtějte po mně, prosím, abych také já – jako právní laik – Babišem předložené řešení rozebíral, hodnotil a šermoval kolem sebe odbornými právnickými termíny; reflektuji jen to, co říkají ti, kdo těmto složitým věcem rozumějí. Ale jednu poznámku bych si, i jako naprostý laik, vyslovit dovolil: nebýt toho, že prezident donutil vítěze voleb k onomu „a“ i „b“, Andrej Babiš by to řešení, které nakonec, po dlouhém vykrucování, předestřel veřejnosti, nikdy nezvolil. Našel by si (samozřejmě: zadal by svým právníkům, aby našli) nějakou cestu jinou, méně standardní, méně „západní“, více bezbolestnou.

A ještě něco: řekl bych, že panu prezidentovi taky spadl kámen ze srdce a je rád, že může – aniž by si zadal – svého někdejšího protivníka z prezidentské volby jmenovat premiérem a usadit tak do křesla ve Strakově akademii.

O. K., O. K:, o premiérovi je rozhodnuto, prezident si s ním přiťukne v úterý 9. prosince.

Teď ještě zbývá zádrhel číslo 2, totiž jmenování či nejmenování Filipa Turka za člena vlády. Věcně jde ve srovnání s Babišovým střetem zájmů o maličkost – politicky o větší problém; Andrej Babiš totiž umí, když dojde na věc, jednat rozumně – ale něco takového u pánů Turka a Macinky předpokládat nemůžeme.

Tedy nezbývá než držet panu prezidentovi palce a modlit se za něj, pokud jsme věřící, aby i z této bitvy vyšel se ctí. A s ním i my všichni, celý náš národ.