V poslední době se nám v Evropě rozmohl ošklivý nešvar – namísto zlatého telete začaly být uctívány nové hodnoty, jejichž charakteristickou vlastností je, že bez nich lidstvo přežilo tisíciletí, nyní však bez nich nemůže být ani den, a tomuto požadavku je třeba vše podřídit. Je to o to snadnější, že bez přesné definice se novému božstvu může protivit každý, nebo také nikdo, podle toho, jak se to hodí vykladačům úradku hodnotového božstva.
Například zcela nezávislé financování vědy je evropskou hodnotou, která ale nebrání tomu, aby se vypisovaly výzkumné okruhy typu „Boj proti genderově podmíněnému násilí na politicky aktivních ženách a HCHKRDTN osobách“. Kdo se domnívá, že se jedná o politizaci vědy, je proti evropským hodnotám. V Evropě totiž nic takového jako politické ovlivňování vědy neexistuje a kdo se domnívá, že politik nemá určovat vědci směr jeho výzkumu, nepochopil současnou dialektiku. Věda totiž není politizovaná, je hodnotová, a pouhou shodou okolností dokážou nejlépe ty nejlepší hodnoty formulovat politici.
A nejde jen o výzkum, jde i o jiné rozdělování veřejných peněz. Daně sice platí všichni, rozdělují je ale lidé, kteří jasnozřivě rozeznávají ty správné hodnoty, nebo si od podobně nadaných nechávají poradit. Není tedy žádný div, že bruselští bijci za hodnoty odmítli financovat katolické organizace, že jsou v protikladu s jejich prokrustovskou ideologií rovnosti a bezpohlavní ideologií genderu. O to více peněz pak zbyde na organizace reprezentující skutečné evropské hodnoty, věnující se třeba financování potratové turistiky. Rezoluci podporující vytvoření nového fondu Evropské unie, jehož cílem by bylo rozšířit přístup k potratovým službám mezi členskými státy, odhlasovalo 358 hodnotově orientovaných poslanců (202 popíračů evropských hodnot bylo proti, 79 alibistů se zdrželo).
Hodnoty mají velmi prakticky využití i v našich končinách. Hodnotová politika se pozná tak, že si politické strany z hodnotových důvodů zakážou předem dělat politiku s velkou částí politického spektra, a výsledkem je, že nedělají politiku žádnou. Mají to ovšem hodnotově podloženo. Pokud se někdo hodnotové politice zprotiví, a prosazuje svůj politický program se stranami napříč politickým spektrem, je mu to vytknuto. Tak například když na Slovensku křesťanské strany realizovaly svůj program a prosadily změny v ústavě (pohlaví jsou dvě, muž a žena, zákaz náhradního mateřství atd.), bylo to považováno za zradu hodnotové politiky. Argument křesťanských stran, že pro jejich program může zvednout ruku každý, nepadl na hodnotové straně politického spektra na úrodnou půdu.
I u nás mají hodnoty zelenou. S překvapením jsem zjistil, že po letech hodnotového nihilismu vytáhl náš vrchní velitel armády do boje – pravda, jen metaforického – aby zajistil vítězství hodnot české ústavy. Ponechám stranou aktuální kauzu, a proto mohu nalézt na tomto boji cosi pozitivního. To ovšem jen za podmínky, že se hodnotoví úderníci z Hradu nezastaví na půli cesty a podmínku „úcty k právům a svobodám člověka“, jakož i „prosazování základních ústavních hodnot“, budou požadovat natrvalo a ode všech. Předpokládám totiž, že dosud jen nedopatřením přehlédli, že v ústavě je rovněž zakotvena jedna hodnota velmi archaická (známá již starým Řekům), a to ochrana lidského života již před narozením. Je zcela přirozené očekávat, že na Hradě začnou s náležitým pohoršením (!) odmítat jmenovat navržené osoby, které proti této fundamentální ústavní hodnotě vystupují (!!), a to dokonce i veřejně (!!!). Metoda už je propracovaná, pracovníci prezidentské kanceláře za pomoci médií projedou sociální sítě a veřejná vyjádření všech osob, které má prezident jmenovat, a kdekoliv se ukáže, že nominant nemá respekt k ochraně nenarozeného života a tedy k české ústavě, ke jmenování nedojde. Jak bylo napsáno, prezident je „garantem ústavního řádu republiky včetně ústavně zakotvených principů a hodnot“, lze tedy odvodit, že ochrana nenarozeného života v něm od minulého týdne získala mocného podporovatele.
Na další kolo jmenování politiků do funkcí si asi budeme muset nějaký čas počkat. Ale nevadí, svou novou roli by si prezident mohl nacvičit třeba u jmenování profesorů vysokých škol a soudců. To by prezidentskou věrnost ústavním hodnotám prověřilo více než dostatečně.