Jeden učitel velmi naléhavě říkal své studentce: „Vy musíte být bytostně přesvědčena o smyslu toho, co studujete!“
Kdysi dávno jsem potkal člověka, pokřtěného katolíka, který zase a znovu prohrál další bitvu s nepřítelem lidstva. Ale přísloví nás poučuje: „Ve víně je pravda.“ A tak z něho těžce vypadlo: „Láďo, ty v…, tak jsem byl zase na půlnoční v kostele, tys tam plácal pátý přes devátý, ale vůbec jsi mě o ničem nepřesvědčil.“ A tak vás zkusím v této chvíli přesvědčit o potřebě a smyslu víry v Boha.
Nedávno při poutní mši svaté v jedné vesnici zpívala schola maminek a dcer krásné písně. Jejich texty rozdaly všem přítomným. Po skončení bohoslužby kazatel cítil, že to volá po pochvale. A tak dřív, než poděkoval, řekl: „Děvčata, všimla jste si slov textu, který jste tak krásně zpívala? Vím, že se velmi soustředíte na to, aby nebyl žádný tón falešný. Všimli jste si, že v těch pěti písních není ani jedna prosba? Bylo tam jen jedno poděkování. Všechny slova jsou slova chval.“ Staré přísloví říká: „Chval jen Boha, jak jen moha!“ Kdo se modlí – chválí Boha, ten věří.
Bratři a sestry, jsme na začátku měsíce října, který je zasvěcen modlitbě svatého růžence a misiím. Dnes navíc je svátek andělů strážných. My – ve farnosti Nové Veselí a Bohdalov – zahajujeme s dvouletým covidovým zpožděním týden lidových misií.
V této době prožívá celá společnost další období strachu. Nás posílá náš Pán a Mistr, abychom se stali světlem tohoto světa a solí této země. Na mnoha místech se počty věřících v posledních dvou letech zmenšily. Co děláme? Neustále o tom mluvíme, vzpomínáme na to, jaké to bylo před sto, padesáti, třiceti nebo třemi roky. To je to světlo, které má svítit lidem kolem nás? Tím solíme, ochucujeme život svůj a svých bližních? Zcela určitě ne!
Při těchto lidových misiích se budeme snažit o růst naší osobní víry, o kterou žádají apoštolové. Ze všech proseb je to prosba Bohu nejmilejší. Bůh, který je především hodný naší chvály, nám dává všechno, co potřebujeme – jak jsme to slyšeli ve vstupní modlitbě. Od nás chce jediné – víru maličkého, hořčičného zrna. Taková víra nás dostane na prvním místě k pravdivému poznání, kdo je Bůh, a my že jsme jeho služebníci. Služebníci, kteří dělají jenom to, co jsou povinni udělat.
První úkol při lidových misiích je obsažen v jejich heslech: K MISIÍM SE PŘIPOJÍM, DOBRO V SOBĚ POVZBUDÍM! K MISIÍM SE PŘIPOJÍM, VÍRU V SOBĚ POVZBUDÍM! KONEJ DOBRO DOBŘE! Jaká je moje víra? Je taková, jakou chce Pán Bůh? Jsem hluboce přesvědčený katolický křesťan? Co udělám v tomto týdnu, aby moje víra natrvalo povyrostla? Jak plním své misijní předsevzetí?
Náš druhý úkol při prožívání lidových misií je zachránit alespoň jednu nesmrtelnou duši. Zachránit před peklem – věčným zatracením – alespoň jednoho člověka, který si svým hříšným životem ničí věčné štěstí. Pokud nevíš, jak na to – vezmi do rukou nejmocnější a nejúčinnější zbraň na zlého ducha, svatý růženec a modli se! Hned se s tebou spojí celé nebe – všichni andělé a všichni svatí. Neboj se, jen věř! Věř a služ! Před chvílí jsme zpívali: „Jednu jenom duši máš, když duši ztratíš, vše ztraceno máš!“ – věříme tomu, co zpíváme?
Všemohoucí Bože Otče, v Duchu Svatém tě chválíme a velebíme. Na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých – dej nám více víry. Skrze Krista našeho Pána. Amen.