Dnes budeme na základě Božího slova rozjímat o záležitostech, které se – podle zkušenosti – často v životě katolického křesťana a tím i celé církve dějí. Nechci kritizovat – to není k ničemu: toužím přivést – alespoň jednu duši – k přemýšlení a případné nápravě. Ta zkušenost vychází z toho, že věci důležité se dělají málo, pokud vůbec, zato činnosti, které jsou – z pohledu věčnosti – k ničemu, těm se velmi daří.
Pán Ježíš nám říká podobenství o člověku, který našel poklad, a také o obchodníku, který poklad hledá (Mt 13, 44–52). Vypráví o tom jak si toho pokladu člověk i obchodník váží.
Jedním z pokladů, který máme, je modlitba – rozhovor s Bohem. Jak s tímto pokladem zacházím? Vážím si ho, tak jako člověk a obchodník? Pokud ano, tak přichází další Ježíšovo podobenství – o rybářích. To nás vede k přemýšlení nad obsahem našich modliteb. Zkusme přemýšlet o tom, jaký je obsah našich modliteb, na koho – co při nich myslíme, o co nám jde.
A zde bych pro nás připomněl dnešní první čtení (1 Král 3, 5–7.12). U Šalomouna – mladičkého, ale velmi moudrého krále, najdeme jasnou a pravdivou odpověď. Pán Bůh – Hospodin ve své nesmírné lásce zkouší nejen Šalomouna, ale každého z nás: „Žádej si, co bych ti měl dát.“ – „Nevím si rady.“ A zde je první „kámen úrazu“. Ve velké většině našich modliteb víme, o co máme prosit, a také Pánu Bohu radíme, co má dělat. Jeden starý kazatelský vtípek mluví o tom, jak vševědoucí a milující Bůh nás občas vychovává tím, že nám dá to, o co naléhavě prosíme. Chvíli počká, abychom si to „užili“, a potom to zas dá do pořádku. Moudrý Šalomoun prosí o chápavé srdce, aby správně rozlišil dobro od zla. Hospodin chválí Šalomouna a dává mu moudré a prozíravé srdce. A vše ostatní mu přidává.
A k tomu, co se běžně nedělá, a dělat by se mělo. V naší církvi existuje Apoštolát modlitby. Zde jsou zveřejňovány úmysly, které doporučuje Svatý otec a naši biskupové. K tomu je přidán naléhavý úmysl papeže, který vyplývá z aktuálního stavu církve a světa, to, co se nemohlo rok předem naplánovat. V naší farnosti pan farář přidává při každé mši svaté velmi důležitý – myslím následováníhodný – místní úmysl: za duchovní probuzení, oživení farnosti.
Na závěr uvedu úmysl papeže a biskupů na zítra končící měsíc červenec: „Modleme se, aby katolíci postavili do středu svého života slavení Eucharistie, která hluboce proměňuje lidské vztahy a otevírá je setkání s Bohem a bližními. Modleme se za manžele, aby společně strávený čas dovolených a prázdnin prohloubil jejich vzájemnou úctu a věrnost.“
A pokud alespoň jeden člověk touží po rozmnožení pokladu modlitby, tak na srpen: „Modleme se, aby Světový den mládeže v Lisabonu pomohl mladým lidem znovu naplno žít evangelium a svědčit o něm v jejich vlastním životě.
Modleme se za všechny, kdo se podílejí na životě farních společenství, aby pro ně byla služba zdrojem radosti a pokoje.“ A to vše skrze Krista, našeho Pána. Amen.