Pán Ježíš nasytil zástupy dvojím způsobem. Nasytil jejich duše svým slovem a také jejich těla zázračně rozmnoženým pokrmem. Hned nato jde sám čerpat sílu – vystupuje na horu, aby se v tichu – o samotě – modlil. Aby rozmlouval se svým Otcem, a tím získal vše potřebné pro svou službu člověku.
Jeho učedníci jedou sami na druhý břeh jezera, kam je Pán Ježíš poslal.
Za týden vycházíme ze svých domovů, abychom několik dní času, který nám Pán Bůh ve své lásce dává, proměnili ve chvíle vděku za dar a poklad víry a jako prosbu za její obnovu a vytrvání v ní. Budeme putovat na Velehrad, kam připutovali naši slovanští apoštolové – svatí bratři Cyril a Metoděj. Při tomto pěším putování budeme rozjímat šest základních pravd naší víry. Za uplynulých 23 roků jsme zažili při těchto poutích mnoho. Když se o nich mluví, tak většinou se objeví dvě otázky: Kolik je to kilometrů a kolik vás půjde. Počet kilometrů se nemění, pro člověka, který je dnes – ve velké většině – všude, kam se potřebuje dostat, zvyklý se vozit, je to po počet úctyhodný – 20 až 30 kilometrů každý den. Počet poutníků se mění – v současné době je oproti jiným rokům poměrně nízký. Odpovídá současnému poklesu počtu věřících na bohoslužbách.
To však není vůbec důležité. Důležité je, že se najdou lidé, kteří jsou schopni a ochotni obětovat svůj čas pro něco, co může posloužit pro rozvoj jejich víry, a také, že se najdou další lidé, kteří těmto lidem pomohou – a těch je většinou víc než poutníků samotných.
Život jednotlivců, rodin, farností a národů vždy ovlivňují jednotlivci. Jaký obrovský vliv měl na své současníky prorok Eliáš! Kde čerpal – v tichu jeskyně k němu mluvil Hospodin. Jaký vliv měl a má svou obětí jáhen Vavřinec! Jaký vliv měl a má zítřejší světec svatý Maxmilián Kolbe! Člověk, který byl rytířem Panny Marie, pro kterou toužil získat celý svět! A nakonec se obětuje za jediného člověka.
Včera jsem byl na pouti jeho duchovních dětí na poutním místě Panny Marie Bolestné na Cvilíně.
Při mši svaté do rukou provinciála menších bratří svatého Františka – minoritů – skládal dočasné sliby chudoby, čistoty a poslušnosti bratr Kryštof. Slíbil, že bude tak žít jeden rok. Pán Bůh ho volá na cestu svatosti a on bude procházet různými zkouškami. Představený mu na konec obřadu slíbil, že když své sliby dodrží, získá věčný život.
A o to jde v životě každého z nás. Připomínejme si často své křestní sliby, které za nás dali naši rodiče a kmotři – nejen jednou za rok povinně-nepovinně při velikonoční vigilii.
Ale pokud možno každý den při znamení kříže, které děláme na svém těle, jako začátek a svými ústy vyznáváme svou víru v Nejsvětější Trojici. 
Všemohoucí Otče, děkujeme za dar víry. V Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých, dej nám vytrvalost ve víře a vítězství ve zkouškách – podle své svaté vůle. Skrze Krista našeho Pána. Amen.