Slova svatého evangelia podle Marka
Ježíš hned v sobotu vstoupil do synagógy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. V jejich synagóze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: „Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!“ Ale Ježíš mu přísně rozkázal: „Mlč a vyjdi z něho!“ Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a ptali se jeden druhého: „Co je to? Nové učení – a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!“ A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji. (Mk 1, 21b–28)

Posedlost je stav, v kterém ďábel opanuje člověka tak, že ztrácí vládu nad svými údy a nad svou řečí. Zlý duch takovým lidem někdy propůjčuje nadlidskou sílu (Mk 5, 3; Sk 19, 16), trápí je (Mk 1, 26; 5,5), třeba až k ničení sebe samých (Mk 5, 5). Ježíš však jediným úkonem vůle lámal tuto ďábelskou spoutanost a vracel posedlým svobodu. Je nápadné, jak ho zlí duchové na slovo poslouchali; uznávali jeho vyšší moc, ale on jejich svědectví nepřijímal (Mk 1, 34). I ve Skutcích apoštolů se vypravuje, jak vyháněl ďábly apoštol Petr (Sk 5, 16), jáhen Filip (8, 7) a svatý Pavel (16, 16–18, 19, 12).
Někteří racionalističtí vykladatelé se pozastavili nad zprávami Písma o posedlých a namítají: 1) Mnoho případů, o kterých se v evangeliích mluví jako o posedlých, jsou jen lidé nervově choří, náměsíčníci a hysterikové (např. Mk 9, 18). Není to tedy u nich vyhnání ďábla, ale uzdravení silnou Ježíšovou sugestivní osobností. 2) Vypravování evangelistů o posedlosti je nepravděpodobné, protože těžko připustit, že by se v Kristově době vyskytoval tak velký počet posedlých lidí.
Na to odpovídáme: 1) Není pochyby, že někteří posedlí, které Spasitel uzdravil, byli zároveň i nervově nemocní, jak se to i v evangeliích poznamenává. To však nevylučuje skutečnost, že byli také posedlí. Evangelisté totiž – a je mezi nimi i lékař Lukáš – dobře rozlišují případy, kdy se setkali se skutečnou posedlostí, a kdy to byla jenom nemoc (Mk 1, 32; Mk 3, 10nn; Mt 4, 24; Mt 8, 16; Lk 4, 40; Lk 6, 18; Lk 7, 21; Lk 6, 18; Lk 7, 21). 2) Že Ježíš musel vyhánět tolik ďáblů, ukazuje jenom, že Kristovo vystoupení znamenalo pro pro satana rozhodnou zkoušku a poslední zoufalé pokusy, aby – možno-li – zachránil svou říši před nastupujícím Božím královstvím, které přišel Mesiáš na zemi založit.

Poznámka ve vydání: Nový zákon. Text užívaný v českých liturgických knihách přeložený z řečtiny se stálým zřetelem k Nové Vulgátě. Sekretariát České liturgické komise. Praha 1989, s. 31.)