Je středa třetího týdne v adventu a v breviáři je čtení z traktátu svatého Ireneje „Proti bludným naukám“. Biskup Irenej žil ve druhém století, ale čte se dodnes – díky církvi! – a já jsem v jeho textu narazil na tři myšlenky, ke kterým si dovolím přidat vlastní.
„Bůh nás zachrání z rukou všech, kdo nás nenávidí, to jest vysvobodí od veškerého ducha hříchu.“ Aha, já už jsem myslel, že jde o naše fyzické nepřátele. Každý den se říká tato věta v breviáři – „zachránil nás od nepřátel, z rukou všech, kdo nás nenávidí“ (Lk 1, 71), je to Zachariášův chvalozpěv – a já si vždycky představím živé lidi, kterých se obávám. A on nás nenávidí hlavně „duch hříchu“ – řekněme rovnou ďábel – a ohrožuje nás i to zlé, co pácháme sami.
„Věčný život každému pramení z toho, že vidí Boha.“Ano, nikdo nemůže Boha spatřit a zůstat naživu (Ex 33,20). Takže až uvidím Boha, budu si jistý, že už zůstanu naživu.
„Tak jako ti, kdo vidí světlo, jsou ve světle a přijímají jeho záři, i ti, kdo vidí Boha, jsou v Bohu a přijímají jeho záři. Boží záře však oživuje: kdo tedy vidí Boha, přijímají život.“A toto je – s dovolením –„technická stránka“ věčného života. Zatím nás oživuje slunce, ale to jednou zhasne: pro každého už ve smrti. Kdežto Bůh je věčné slunce.