Malá zamyšlení

Čemu věnujeme svůj život?  Až jednou umřeme a předstoupíme před Kristův soud, co mu předložímeme, na co poukážeme? Je důležité odevzdat mu veliké dílo, mít velký profesionální úspěch? Lenoši jistě nejsou Bohu milí, ale polní tráva – neboli světská sláva – není to hlavní... 

Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě (První kniha Mojžíšova 3, 8).
Můj Bože, to jsem já. Stydím se, protože si před tebou připadám nahý. A schovávám se před tebou do křoví. 

Když vidím záběry slovenských medvědů u popelnic a čtu o strachu obyvatel z těchto šelem, je to pro mě symbol toho, že pokrok a vývoj není nic lineárního, směřujícího jen s malými zákruty a zdrženími přímo vpřed, k jasnému a nespornému cíli, kterým je ráj na zemi...

První hřích: Uvěřit, že jsem bojovníkem za pravdu. „Nikdo ať nevynáší jednoho na újmu druhého. Vždyť kdo může o tobě říct, že jsi něco víc? Máš něco, co bys nebyl dostal?“ Druhý hřích: pociťovat radost z vítězství, vžít se do mentality zápasu – mít radost z dobře umístěné rány, kterou jsem zasadil protivníkovi. To je opak lásky a neláska je hřích.