Takový Velký pátek, jak jej prožíváme letos, nezažil z nás nikdo – kromě těch, a už jich není mnoho, kdo pamatují druhou světovou válku…

Nemůžeme nepomyslet na podobnost Kristova utrpení a utrpení lidí na Ukrajině.

Ale je věc víry, znát, že utrpení má svoji cenu, že krev mučedníků je semenem dobra.

A přijmout to.

Paralely mezi Kristovou obětí a utrpením lidí na Ukrajině napadají snad každého křesťana. Avšak také paralely mezi Ukrajinou a námi samými. Vždyť paneláky, které vidíme spálené a odshora dolů rozpárané po dopadu raket, jsou stejné jako paneláky u nás, jsou snad jen o něco větší a o něco panelákovitější. Černé plastové pytle, do kterých se ukládají těla, známe i u nás.

A také my jsme pro Rusy bratrský národ a také naše právo rozhodovat sami o svých případných spojeneckých závazcích a o osudu své země Rusové zpochybňovali.

Proto je solidarita s Ukrajinou u nás tak velká – a zpochybňování solidarity trapné.

A myslím, že nám je jasné i to, že solidarita s Ukrajinou je solidarita s trpícím Kristem.