Pokud jde o vztah k jinak věřícím, snažím se řídit zásadou: „Jen žádné spory, jen žádné hádky!“ Takže nejsem čtenářem žádných ultrakonzervativních rádobykatolických webů. Když si pak jednou za uherský rok (ten má, jak známo, o hodně více než 12 měsíců) chci v těchto médiích cosi přečíst, nenajdu, co hledám. (I když, musím uznat, jinak jsem narazil i na leccos dobrého – to myslím bez ironie.)
Přiznám se, že někdy, když mám radost, jsem také zlomyslný. Takže – zachtělo se mi včera (4. února 2019) nějakého šťavnatého komentáře jako: „Nepravý papež František zas jednou zradil Krista – tentokrát tím, že v Abú Zabí vstoupil do mešity, podal tam ruku celé řadě muslimských vrahů (přece víme, že každý muslim je potencionální vrah!) a dokonce podepsal s vrahy a teroristy společný dokument jako o tom, že všichni lidé jsou bratři...“ Nic jsem nenašel. Což je dobře – i když: kdybych uměl líp hledat...?
Včera, v pondělí 4. února 2019, se Svatý otec v Abú Zabí, hlavním městě Spojených arabských emirátů, setkal s tamním korunním princem šejchem Zájidem Al-Nahjánem a dalšími představiteli státu a (muslimského) duchovního života a pronesl řeč na kongresu o náboženské toleranci.
(Celý text jeho projevu je zde: https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=28922.)
Spolu s uznávanou nejvyšší teologickou autoritou sunnitského islámu, vrchním imámem káhirské univerzity Al-Azhar Ahmedem Al-Tajíbem podepsal papež v Abú Zabí Dokument o lidském bratrství.
Co k tomu říci jiného než: Bohu díky!
(Italský originál dokumentu zde: http://w2.vatican.va/content/francesco/it/travels/2019/outside/documents/papa-francesco_20190204_documento-fratellanza-umana.html.)
Svatý otec z tohoto docela dlouhého společného dokumentu vyzdvihl tři místa, která citoval v projevu na konferenci o náboženské toleranci (překlad z českých stránek Vatikánského rozhlasu):
„Nikdo nesmí účelově zacházet s náboženstvím s cílem podněcovat nenávist, násilí, extremismus a slepý fanatismus... [anebo] používat Boží jméno k ospravedlnění vražedných skutků, vyhnanství, terorismu a útlaku.“
„Svoboda je právem každého člověka: každý požívá svobody vyznání, myšlení, vyjadřování a jednání. Pluralismus a rozdílnost náboženství, barvy pleti, pohlaví, rasy a jazyka jsou výrazem moudrosti božské vůle, s níž Bůh stvořil lidské bytosti. Tato božská Moudrost je původ, od něhož se odvozuje právo na svobodu vyznání a svobodu být odlišní.“
„Spravedlnost založená na milosrdenství je cestou, kterou je třeba se ubírat, aby se dosáhlo důstojného života, na který má právo každá lidská bytost.“
Toto je autentická nauka učitelského úřadu církve. Ale také nauka nejvyšší duchovní autority sunnitského islámu.