10. Obětem komunismu
Radnice: sotva vyjdete po – monumentálním – schodišti, máte před očima vitrínky s různými základními údaji; také se seznamem čestných občanů města Liberce i s uvedením zásluh, za které jim bylo čestné občanství uděleno. Je mezi nimi i Konrad Henlein „za sjednocení sudetských Němců a jejich připojení k Velkoněmecké říši“. A také Klement Gottwald za jakési zásluhy znějící velmi podobně.
Dovedu si představit, že když se v devadesátých letech někdo pokusil zbavit Klému libereckého čestného občanství a komunisté a postkomunisté tomu zabránili, tak se objevilo čestné občanství Konrada Henleina. Dobře, ať jsou tam mezi čestnými občany oba. A hezky na vývěsce, přímo na hlavní chodbě radnice.
Bylo to přesně tak? Nevím – ale zápas demokracie s (post)komunismem je v Liberci přímo hmatatelný.
Památník obětem komunismu měl původně stát blízko libereckého zámku, v parku při ulici Guttenbergově, v nejužším centru; poté co na radnici posílili komunističtí pohrobci, musel záměr výstavby památníku z tak nápadného místa odejít – a uchytil se v jiném parku, také pěkném, ale izolovaném frekventovanou silnicí – a dále od centra.
Je to ovšem památník zcela úžasný, naprosto vynikající, moudrý a působivý. Je monumentální (opět to slovo, bez kterého se v Liberci nedokážu obejít!), ale i prostý. Vede k přemýšlení, a nikomu nic nevnucuje. Jako by nebyl. Nejdřív si přečtete prostý a jasný nápis na hliníkovém pásu: „obětem komunismu 1948–1989“; (ne „totality“ anebo něčeho podobného) umístěný v dlažbě. Potom se blížíte k památníku, ale vidíte jen stromy – a pak sebe (jelikož prší a v parku kromě vás nikdo není). Čtyři a půl metru vysoká skleněná stěna, černá, ale dokonale zrcadlící, vrací vašemu zraku vše, co má před sebou.
Obejdete ji a z druhé strany stejná deska stejně zrcadlí, takže park jako by prostupoval památníkem. A dole u nohou další hliníkový pásek těsně u paty památníku: je nečitelný, protože je zrcadlově obrácený, jak řádek sazby v tomto městě knihtisku: teprve v ploše zrcadla můžeš přečíst, co tento nápis říká: „sám v sobě hledej, zda svobodu bráníš, ctíš nebo omezuješ“ – není co dodat.
Autory tohoto svrchovaného uměleckého díla jsou Petr Janda, Aleš Kubalík, Jakub Našinec, Josef Kocián a Veronika Sávová z někdejšího ateliéru Sporadical (nyní rozděleného na Sporadical a Petr Janda/brainwork). Památník stojí v parku u Jablonecké ulice v Liberci od roku 2006 a jeho vybudování stálo – chtělo by se říct: pouhých – 1 milion 200 tisíc korun...
Dlouhé dřevěné lavice jakoby pohozené v parku u památníku mají symbolizovat oblíbené rčení Klementa Gottwalda i J. V. Stalina, že když se kácí les, lítají třísky.


http://www.sporadical.cz/index.php?lang=cze&show=projects_details&id_project=23&pagetitle=Pomn%EDk+ob%ECtem+komunismu+-+Liberec%2C+realizace%2C+1.+cena+ve+ve%F8ejn%E9+sout%EC%9Ei