Představitelé pěti stran dvou koalic spolu jednají, vše probíhá rychle, soustředěně, v pracovní atmosféře, krok za krokem, bez zbytečného utajování toho, co není třeba utajovat, a bez mediálních exhibic, bez zbytečných odkladů, ale také tak, že se myslím nic neuspěchalo a neodevzdávají se ve snaze být brzy hotov nedodělky. Ne bez konfliktů, ale s jasným vědomím společného cíle.
Budoucí nová vláda se rýsuje a já vidím v jednání politiků vědomí zodpovědnosti. Mám z toho dobrý pocit a těším se, že zase jednou, po velmi dlouhé době, bude v čele země, jejímž jsem občanem, vláda, které budu moci fandit.
Étos odpovědnosti a nové naděje, která nastává po temném, trapném a hnusném období, sbližuje tak trochu současnou dobu s obdobím po pádu komunismu – ostatně Andrej Babiš je normalizační komunista a agent StB. Není podle mě náhoda, že ve štábu koalice Spolu se po vyhlášení výsledků voleb skandovalo „Už je to tady“ jako na náměstích v listopadu 1989 a zvedaly se prsty se symbolem V.
Samozřejmě, že se to může pokazit, že pět stran je hodně a lidská povaha je nakloněná k rozkladu a ke zlému – ale zatím drží pohromadě vše, co má držet pohromadě.
Nebylo by to myslím bez dvou okolností, jedné kladné a jedné negativní. Kladná je zcela zásadní úloha iniciativy Milion chvilek pro demokracii. Bez této iniciativy, bez jejích skutečně masových demonstrací a tlaku na to, aby se demokratické strany daly dohromady, by současná koalice dvou koalic nikdy nevznikla. Ta negativní spočívá v temných postavách současného premiéra a prezidenta, které, omlouvám se za tak romantické přirovnání, se v pozadí rýsují jako dvě temná mračna a vzbuzují obavy, co z nich vzejde; proto se na memorandu o společném vládnutí shodlo pět stran již osm hodin po volbách (a vlastně už před volbami), proto se tak daří překonávat rozpory, aby časový prostor pro kazisvětskou politiku Miloše Zemana byl co nejmenší; proto pětikoalice staví Zemana před hotové skutečnosti a on se jim musí přizpůsobovat. Pět stran má nyní nad Zemanem vrch, což je další dobrá zpráva, kterou jsem ani nečekal a ze které mám radost.
Ale jak říkám, uvidíme, co bude. Andrej Babiš sice zahájil kampaň pro volby prezidenta v příštím roce a hraje teď roli moudrého a tolerantního státníka (jen občas mu to trochu ujede). Pokud se snaží pětikoalici navzájem rozeštvat, dělá to hodně zpovzdálí.
Je tu však ještě jeden tlak, který, jak se mi zdá, zvládají strany budoucí vlády jen s obtížemi. „Zapomněli na novináře. Zapomněli na to, že v moderní společnosti existuje skupina lidí, jejichž zájmem není, aby se něco dělo dobře, nebo špatně, ale aby se něco dělo,“ napsal už před válkou G. K. Chesterton ve svém románu Koule a kříž: novináři potřebují děj – zápletku a konflikt. Když ji nemají, snaží se ji vyvolat. „Co bylo při jednání největší problém?“ ptají se – a čekají, že se světle objeví problém. Pokud se politikové sejdou, jednají a na něčem se dohodnou a nikdo při tom nikoho nenapadá – tak to novináře nebaví. Piráti obvinili starosty, že porušili koaliční dohodu – ale nic, jedná se dál; to je z hlediska novinářů chyba, protože to není žádný pořádný konflikt. Snaží se ho rozdmýchávat. Unikla pracovní verze koaliční smlouvy. Koaliční smlouva je nudná věc; něco zajímavého v ní objevit, to vyžaduje znalosti a podrobný, vysoce odborný rozbor. Ale kdo porušil dohodu o tom, že jednání jsou důvěrná? Víte to? Řeknete nám to? Obviníte ho, že porušil vzájemnou důvěru? To je konflikt!
Ale snad Pán Bůh dá, že všechno dobře dopadne. Slušnou a pracovitou vládu v současné epoše globálních krizí všeho druhu opravdu potřebujeme. Snad budou lidé za deset let říkat: „Andrej Babiš? Poslyšte, kdo to byl? Nějakej sportovec – nebo co? Nebo snad politik?“