Tak přece jen bych se chtěl ještě vrátit k letošním novoročním projevům českých ústavních činitelů... „S prezidentskými projevy se letos protrhl pytel,“ napadlo mě. Abych, sotva jsem pak usedl k počítači, zjistil, že přesně totéž napadlo i několik dalších lidí... On se s „prezidentskými“ proslovy totiž opravdu protrhl pytel: předloni jsme měli ještě jen jeden, loni už tři a letos čtyři...

Číst dál...

Tak máme opět trestně stíhaného premiéra... Na hlavu Andreje Babiše dopadla další rána bezprostředně poté, co vešel ve známost (oficiálně ještě nezveřejněný) verdikt Evropské komise, že český premiér JE jakožto politik a podnikatel v jedné osobě ve střetu zájmů – a jeho (jeho/nejeho) podnik Agrofert pobíral (pobírá) stamilionové dotace neprávem... Nyní tedy ještě Čapí hnízdo – kauza, o které se Babiš již mohl domnívat, že ji má tak nějak za sebou.

Číst dál...

„Je to hloupost a nikdy se to nestane!“ řekl mi počátkem roku 1992 můj spolužák Dalibor pocházející z Rimavské Soboty. Marně jsem mu tenkrát argumentoval, že při pohledu na Vladimíra Mečiara neshledávám rozpad České a Slovenské Federativní republiky až tak nepravděpodobným. Šestadvacet let se odvíjejí osudy českého a slovenského národa v samostatných státech. Obě země jsou začleněny v Evropské unii i v NATO. Za ta léta si jejich politické scény prošly lecčím, zvláště na Slovensku se situace dostala na samou hranici únosnosti. Jak je to s onou únosností na straně české, ponechávám na laskavém posouzení čtenáře.

Číst dál...

V nové vzpomínkové knize Michaela Kocába, jednoho z aktérů Sametové revoluce, mě zaujala kromě jiného úvaha na téma „Jak by naše země vypadala, kdyby komunisté v roce 1989 vyhráli?“ – tedy podobná zamyšlením malé ankety, kterou jsme ve Skleněném kostele zveřejňovali v uplynulých dnech; rád bych proto jeho slova ocitoval...

Číst dál...

Kde bych byla, kdyby se nestal rok 1989? Popravdě řečeno: takovou situaci si moc nechci a vlastně ani nemusím představovat... Ale dobrá, přistoupím na vaši hru. No tak já doufám, že by se mi podařilo vyjít ze stínu své v zásadě konformní rodiny a dokázala bych sama rozklíčovat, že v té skutečnosti, která se odehrává okolo mě, je někde něco špatně. Ale nemohu s jistotou tvrdit, že by se mi to podařilo...

Číst dál...