Bylo to velkolepé, až nečekaně velkolepé. Totiž britské rozloučení s královnou Alžbětou II. Nedovedl jsem si takové rozloučení ani představit. Jenom se divím, co Britové dokázali. Na nejvyšší míru mě překvapila především obrovská jednota veřejné moci, nebo chcete-li státu, a obyčejných lidí, snad čtvereční kilometry květin u paláců a v parcích, to, že lidé byli ochotní a schopní čekat dvanáct i dvacet i třicet až pětatřicet hodin, aby mohli na několik vteřin stanout před rakví s tělem zesnulé panovnice...

Číst dál...

Rád bych se ještě vrátil k sobotní protivládní demonstraci: s těmi, kdo se dostali k mikrofonu, nesouhlasím takřka v ničem; v prohlášeních k zásadním věcem vůbec v ničem. Ministr Pavel Blažek má pravdu, když říká, že před rokem by na stejnou demonstraci dorazilo tak tisíc lidí. Těch 69 tisíc navíc je na každý pád varování. A nejen pro vládu...

Číst dál...

Kauza Čapí hnízdo se včera, 12. září, na svátek Jména Panny Marie, po sedmi letech dostala před soud. „Čapí hnízdo? Koho to ještě zajímá?“ slyším od kolegy v práci. Mělo by nás to zajímat, i když, samozřejmě!, máme i jiné, důležitější starosti. Kauza Čapí hnízdo je totiž ve skutečnosti kauza Fungující stát. Kauza Čapí hnízdo je kauza Vláda práva v naší zemi. Jak je to u nás s vládou práva? Včerejší soud dokazuje, že zdaleka nikoli nejhorší, ale také ne vynikající...

Číst dál...

V únoru zaplnili Václavské náměstí v Praze lidé, kteří vyjadřovali solidaritu s napadenou Ukrajinou – a 3. září bylo totéž náměstí plné lidí, kteří tleskali požadavkům na vystoupení Česka z NATO (v době, kdy jiné země ruší po desetiletí pěstovanou neutralitu a do NATO se chtějí dostat) a vystoupení z Evropské unie (v době, kdy se o členství v tomto společenství snaží, přes všechny možné výhrady, jaké jen člověk vůči EU může mít, celá řada zemí) i protestu proti „ředění českého národa Ukrajinci“...

Číst dál...