Slova svatého evangelia podle Matouše:
Ježíš řekl svým apoštolům: „Nebojte se lidí. Nic není tak tajného, že by to nebylo odhaleno, nic skrytého, že by to nebylo poznáno. Co vám říkám ve tmě, povězte na světle, a co se vám šeptá do ucha, hlásejte ze střech! A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo – duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo. Copak se neprodávají dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy: Máte větší cenu než všichni vrabci. Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi; ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi.“ ( Mt 10, 26–33)
Při každé mši svaté má možnost každý věřící katolický křesťan dvojího svatého přijímání. Tento výraz se týká především přijímání Pána Ježíše pod způsobou chleba – eucharistie. Mnozí svatí, kterým Pán Bůh dal tu milost a pochopili, o co ve skutečnosti jde, říkali, že by každý den byly naše kostely přeplněny věřícími, kteří by po ničem jiném tak netoužili, jako po svatém přijímání.
Druhé svaté přijímání je přijímání Božího Slova, které se mění, ve všední dny jednou za rok evangelium, jednou za dva roky čtení a žalm a jednou za tři roky celé Boží slovo v neděli.
Pro dobré svaté přijímání Božího slova si zopakujme dnešní vstupní modlitbu: „Svatý Bože, dej, ať jsme naplněni úctou a láskou k tobě; vždyť ty nás stále miluješ, staráš se o nás jako Otec a nikdy nás nepřestáváš vést.“
Pán Bůh nás stále miluje, stále se o nás stará a stále nás vede – cestou našeho života. A na tuto lásku, starost a vedení máme my odpovídat úctou a láskou, o které jsme prosili.
Jaká je naše úcta k Pánu Bohu? Jak se projevuje – navenek a v našem nitru? Jaká je naše láska k Pánu Bohu? Jaké jsou její projevy – navenek a v našem nitru?
Jak jsou krátkozraké a často i směšně vypadají – a často zpětně i v našich očích – naše starosti – v porovnání s tím, jak nás miluje, stará se o nás a vede nás VŠEMOHOUCÍ BŮH!
NEBOJTE SE! Nebojte se lidí! Nebojte se toho, kdo může zahubit vaši duši i tělo v pekle! Nebojte se – jste pro Boha nejcennější! Ke ztrátě těchto strachů stačí jediné – přiznejte se ke mně. Čím? Tím, že se budete snažit ze všech sil být dokonalí a milosrdní – jako je Bůh. Tím, že se svým myšlením, slovy a skutky budete stávat jeho obrazem, tak jak nás Pán Bůh stvořil. Jste stvořeni ke konání dobrých skutků, ke kterým vám Pán Bůh dává vše potřebné. Kde to najít, kde to získat? Svatým přijímáním – Ježíšova slova a Ježíšova těla.
Dnes je svátek svatého Aloise Gonzagy. Pamětníci znají přísloví: „Na svatého Aloise, poseč louku, neboj se!“ Tak jako ve velké většině přestala být pro lidi na vesnici důležitá senoseč, tak – žel Bohu – mizí opravdová a nutná starost o náboženskou a mravní výchovu dětí a mladých lidí, která byla v minulých dobách – mimo jiné – ovlivněna úctou a prosbami ke svatém Aloisovi. V každé sakristii byl jeho obraz. Nebál se a dokázal svým napomenutím zničit těžký hřích ve své rodině – jeho bratr žil s „přítelkyní“ na hromádce. A nebál se a dokázal zničit hříšnou touhu své hříšně chamtivé rodiny po majetku, jehož cenou by byla msta a nepřátelství. Své mamince napsal před svou smrtí v mladém věku dopis, v kterém jí projevuje nesmírnou lásku a úctu a také ji vede k víře v brzké shledání v nebi (viz – www.catholica.cz a breviář – čtení s modlitbou).
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za tvou lásku, starost a vedení. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, svatého Aloise, andělů a všech svatých prosíme o úctu a lásku k tobě a našim bližním. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.