Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.“ (Mt 5, 1–12a)

Odpustky a něco málo o smrti a o tom co má následovat.

Dnes uctíváme všechny svaté – ty co známe a jsou v kostelích vidět a je o nich slyšet. Také ty, o kterých jsme zaslechli jednou v životě. Dnešní slavnost spočívá v tom, že uctíváme VŠECHNY svaté.

Všechny svaté zná jenom vševědoucí Pán Bůh. Každý, kdo po smrti přijde do nebe – přímo nebo po určitém čase protrpěném v očistci – je svatý. Kdyby katoličtí křesťané uvěřili tomu, co se v těchto dnech zpívá – budou na nás vzpomínat, až my budem umírat – myslím si, že by se snažili získat větší počet takovýchto skutečných přátel, kteří nám budou pomáhat ve chvílích, kdy se rozhoduje o našem věčném životě. Z jejich strany nejde o vzpomínku, ale účinnou pomoc. Se získáváním plnomocných odpustků je rozšířeno mnoho nepravd a bludů. Proto je třeba zopakovat podmínky k jejich získání: 1. Musím mít úmysl je získat. 2. Nesmím mít zalíbení v žádném, ani v lehkém hříchu.3. Musím být ve stavu milosti posvěcující (svatá zpověď v blízké době). 4. Modlitba na úmysl papeže. 5. Svaté přijímání. 6. Skutek, který je obdařen mocí získat odpustky. Plnomocný odpustek mohu získat jeden během jednoho dne. Výjimečnost dušičkového období (1.– 8. 11.) spočívá v tom, že skutek je velmi jednoduchý a časově nenáročný – jakákoli modlitba za zemřelé na hřbitově – a že je možné přivlastnit odpustky jenom a pouze duším trpícím v očistci.

K tomu několik myšlenek z učení katolické církve o umírání a pohřbívání. Chceme a máme pro zemřelé udělat to, co jim skutečně pomůže – výzdoba hrobu jim nepomůže, to děláme pro sebe, případně pro lidi, kteří se chovají na hřbitově jako komise, která hodnotí viditelnou krásu hrobů. Ke smrti člověka patří příprava na smrt – vzdálená příprava – spánek je mladší sestra smrti, svatá zpověď je příprava na osobní soud ve smrti. Nemoc – vlastní nebo nemoc a smrt bližních – je nám připomínkou: teď jsi na řadě. Doprovázet nemocného ke smrti, vidět zemřelého v rakvi je důležitý prožitek, zvlášť pro děti a mladé, kteří tyto myšlenky vytěsňují počítačovými hrami, drogami a tak dále.

Blízká příprava – žít v pravdě a odevzdanosti do Boží vůle. Při umírání držím člověka za ruku, modlím se, pokud je to možné, volám kněze, který udělí svátosti včetně odpuštění hříchů a trestů za ně pro chvíli smrti. Po smrti je to zádušní mše svatá. Jak důležité jsou pohřební obřady v „plné palbě“ – modlitba a obřady v domě zemřelého, průvod do kostela, zádušní mše svatá, průvod ke hrobu a pohřeb! Důležité jsou slzy bolesti – nestyďme se za ně, mají uzdravující sílu. Radost a jásavé písně na pohřeb nepatří. Církev si přeje pochovávat zemřelé do země, protože Pán Ježíš byl pochován do hrobu, lidské tělo bude ze země vzkříšeno. Spalování zemřelých bylo dřív zakázáno, dnes je trpěno.

Všemohoucí Otče, děkujeme ti za možnost a dar vysvobozovat duše, které trpí v očistci. Prosíme v Duchu svatém, na přímluvu Panny Marie, všech andělů a všech svatých: dej nám odhodlání a touhu tyto tvé dary přijímat a předávat v co největším množství. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.