Téma

Otázka islámu mi nepřestávala vrtat hlavou. Jak to s ním vlastně je? Jedni říkají, že toto náboženství je přímo v rozporu se současným moderním státem, jiní zase, že islám je něco úplně jiného než to, co se prezentuje v médiích. Když dovolíte, svěřím vám svoji myšlenkovou cestu a to, k čemu jsem došla...

V poslední době jsem častěji jezdil pracovně do různých anglicky mluvících zemí a vnímal místní specifika. V Británii, USA a v dalších zemích v Africe, Evropě a Severní Americe už dnes působí asi sto nigerijských kněží z Misijní společnosti svatého Pavla (M.S.P.); v jejím semináři je asi 120 bohoslovců. Misie opačným směrem než před sto lety jsou dnes realitou...

Milý otče, inspirován korespondencí „papeže úsměvu“ Albina Lucianiho osměluji se psát Vám za práh věčnosti, který jste právě překročil... Nejprve se vrátím k našemu poslednímu telefonickému hovoru, jenž pro mne nabyl zcela mimořádného významu poté, kdy jsem se dozvěděl, že následujícího dne jste uslyšel onu výzvu: Služebníku dobrý a věrný, vejdi a raduj se u svého Pána (Mat 25, 21)...

Rodiče své malé děti milují – berou je vážně, starají se o ně, všímají si jich, neunikne jim žádný pupínek na kůži, projev nepřirozené únavy, změna nálady. Dali by za své děti život. Ale neberou je úplně vážně, neřídí se každým jejich slovem – vždyť děti často ani nevědí, co povídají, opakují třeba frázi, kterou někde slyšely, užívají slova, jejichž přesný smysl jim ani není znám. Říká se tomu, že děti žvatlají.