Duchovní

Jak by dopadl Jan Křtitel dnes? Většina lidí by ho vůbec neslyšela. Malý počet – 3,5 % lidí v naší vlasti (ti, kteří jsou dnes v kostele) – jedním uchem tam, druhým uchem ven. Možná by se našel mezi nimi někdo, kdo by jeho výzvy vzal vážně a změnil svůj hříšný život. Ale spíš by se našel někdo, kdo by napsal na Jana stížnost, v které by žádal o jeho usměrnění...

Ve vězení, kde sloužím jako kaplan, máme kapli zasvěcenou právě svatému Dismasovi. Minulý týden jsme v ní rozjímali na téma – milost a zásluha. Jak to je? Čím si můžeme zasloužit věčné štěstí? Nebo je všechno Boží milost a naše všechny snahy – zásluhy jsou marné? Jedna ze základních pravd naší katolické víry zní: „Milosti Boží je k spasení nevyhnutelně potřeba.“  

Celé věky čekaly, až přijde Pán – čas od chvíle prvního hříchu prvních lidí do narození Krista. Nikdo z nás neví, kolik to bylo roků. Nakonec to přišlo a my se každý rok připravujeme na oslavu tohoto příchodu Pána Ježíše – Mesiáše – Spasitele – Vykupitele – Zachránce – na svět. Dnes začínáme dobu adventní – svatý čas, kdy se máme připravit i na jeho druhý příchod...

Svatý Augustin: „Vždyť co je to za lásku ke Kristu, bojíme-li se, aby nepřišel? Neměli bychom se, bratři, stydět? Milujeme, a bojíme se jeho příchodu. Milujeme ho pak opravdu? Nebo máme raději své hříchy?“