Slova svatého evangelia podle Jana:
Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána.“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili!“ Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu. (Jan 20, 19–31)

Svatý Augustin řekl a napsal: „Tomášova nevíra nám prospěla víc než víra ostatních učedníků.“ Zrovna tak nám mohou bludy spojené s vírou v Boha prospět víc než pravdy víry, které často – Bohu žel – neznají ani ti, kteří jsou učiteli víry – například rodiče.
V tomto týdnu jsem zaslechl takové moudro, která můžeme dát do souvislosti s dnešním Božím slovem a obsahem dnešního svátku Božího milosrdenství.  
Poslední otázka v rozhovoru se ženou, která pracuje jako nemocniční kaplanka. „Jakého kaplana byste si vysnila vy?“ – „…aby byl erudovaný, aby nemluvil o sobě, aby neradil, protože cizí rady jsou mi k ničemu“ (ČR Plus – Interview Plus, 6. 4. v 11:58). Je možné souhlasit se vzdělaností a také s nemluvením o sobě – velmi často je slyšet já, já, já. Ale chtít, aby mně ve věcech víry vzdělaný člověk neradil, s tím, že cizí rady jsou mi k ničemu? A co dar rady – dar Ducha Svatého? A co skutky křesťanského duchovního milosrdenství – radit pochybujícím, poučovat nevědomé, napomínat hříšníky? Ano, v dospívání jsme se nevyžádaným radám posmívali. Ale s přibývajícím věkem a zkušenostmi děkujeme za každou moudrou radu. A často na hrobě svých rodičů a učitelů říkáme – „Maminko, tatínku, pane faráři, paní učitelko – co byste mně teď poradili?“
A tak několik rad:   
Rada č. 1 – cesta k věčnému štěstí vede skrze odpuštění. V každé modlitbě Otče náš prosíme a slibujeme – odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
Rada č. 2 – skutečný pokoj můžeš získat skrze odpuštění hříchů.
Rada č. 3. – důvěřuj těm, kteří viděli Pána. Kdo to je? Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha (Mat 5, 8). Je to především církev vítězná – naši svatí a ti, kteří se o čistotu srdce snaží.  
Rada č. 4 – především se uč ve svém životě důvěřovat tomu, který za tebe dal život: JEŽÍŠI, DŮVĚŘUJI TI! 
Rada č. 5 – buď věřící. Vždyť můžeš při každé mši svaté slyšet Pána Ježíše, vidět ho na vlastní oči – i při adoraci, přijímat ho do svého srdce! 
Rada č. 6. – volej při mši svaté, při adoraci, když jdeš kolem kostela, co nejčastěji: Pán můj a Bůh můj!
Rada č. 7 – věř, že Ježíš je Mesiáš a ty máš život v jeho jménu. 
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za dar rady. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů, svatého Tomáše, svaté Faustyny a všech svatých prosíme o to, abychom dobré rady přijímali a rozdávali. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.