Duchovní

V jedné modlitbě k Duchu Svatému stojí, černé na bílem, tato invokace: „Ty, který nemáš jména...“ Skutečně může být Bůh bez jména? Když se měl stát člověkem Boží Syn, druhá osoba v Trojici, Otci záleželo na tom, aby dostal jméno, lidské jméno. A to jméno je pro nás posvátné, klaníme se mu, protože náš Pán je tak velice posvětil svým životem, svou smrtí a zmrtvýchvstáním. Ale předtím, před vtělením, neměl Pán Ježíš jméno?  

Co je to břemeno? Ve velké většině je to něco, co člověka tíží, tlačí k zemi, jeho nesení je spojeno s velkou námahou. Jsou různá břemena. Pán Ježíš ve svých slovech před tím, než podal největší a pro většinu z nás nepochopitelný důkaz skutečné lásky Boha k člověku – smrt na kříži – na nás vložil břemeno lásky. Toto břemeno lásky není člověk schopen nést a unést. Proto Pán slibuje a dává Ducha Svatého, Přímluvce, Utěšitele, Učitele. 

Vážený a milý prasynovče, za malou chvíli – dá-li Pán Bůh a pokud si to Tvoji milovaní rodiče nerozmyslí – bratře v Kristu! Tatínek s maminkou Ti vybrali krásná jména pro celý Tvůj život – Elias (česky Eliáš) a David. Nezapomeň jim za to být vždy vděčný. Tvůj kmotr změnil rodičovský výběr – ze svatého Davida, který žil po Kristu (v 16. století) na mnohem známějšího a slavnějšího Davida – krále...

Co je podmínkou, abychom vstoupili do Božího království? Vejdeme do něj jen tehdy, když hodně vytrpíme. Nejeden z dnešních hlasatelů radostné zvěsti na to zapomíná a protiřečí této větě – například tím, že navrhuje zrušení náboženských povinností. Nic nemusíme, to bude ráj na světě, lidé se k nám pohrnou, církev bude růst jako na svém počátku, všichni budou mít dokonalou víru...