Na nedávné konferenci kaplanů sloužících v nemocnicích, věznicích, armádě a policii padla otázka: „Co vám ve službě přináší radost?“ Jeden odpověděl: „Když promítám loupežníkům filmy ze života svatých. Mám radost z naprostého ticha, s kterým je soustředěně sleduji...“
Její sestra Anežka zemřela ve stavu hříchu, sestra Gertruda byla zavražděna, dva bratři se potulovali jako psanci; neteř Alžběta byla vyhnána z domova a zemřela v bídě. Manžel odešel ze světa v církevní klatbě. Jeden její syn zemřel mladý, druzí dva mezi sebou válčili a oba tragicky zahynuli...
V útlé brožurce O svobodě, kterou napsal kněz mučedník P. Ladislav Kubíček (1926–2004), cituje větu jednoho slavného ekonoma z roku 2000: „Za rok 2020 je lepší se nedívat.“ My se dívat nemusíme, žijeme v prvním roce této obavy. Je to rok, který katolická církev pod vedením Svatého otce prožívá – nebo pravdivěji: měla by prožívat – jako Rok rodiny a manželství...
Největší hrdinství tohoto světa je svět znát, a přesto ho milovat. Místo slovo svět si vložme člověka – toho nejbližšího, kterého máme. Vyprošujme si moudrou, rozumnou lásku.
Počty obětí ve válkách v posledním půl tisíciletí: přesné údaje neexistují, ale podle odhadu historiků zemřelo v 16. století po celém světě ve válkách přibližně 1,5 milionu lidí, v 17. století už 6 milionů, v 18. století 6,5 milionu, v 19. století 40 milionů a ve století 20. pohltily války a jejich průvodní jevy 180 milionů obyvatel země! – Ale nejstrašlivější válkou současnosti je zabíjení nevinných, bezbranných dětí před jejich narozením...
