Duchovní

Nedávno jsem slyšel návod, jak se stát svatým. Na prvním místě být Ježíšovým svědkem, potom teprve můžeš být svatý. Není možné být svatým bez svědectví. Kdo je to svědek? Svědek je člověk, který svědčí slovy o tom, co se stalo. Při různých nehodách, zločinech, při svatbách, při křtech, dobrých skutcích, zázracích. Stává se, že něco slyšíme, vidíme – jsme toho svědky – ale vůbec to nepochopíme nebo pochopit nechceme...

Poslouchat kázání je užitečné, ale nejdůležitější je slyšet Ježíše, který říká: „Povídej, co tě těší, co tě bolí, s čím ti mohu pomoci?“ A člověk mlčí. Je němý. Neslyší Ježíše a neví, že si s ním má povídat. To dnešní evangelium nám říká: vnímat Boží hlas, který k nám promlouvá skrze Písmo, svědomí, vnuknutí, modlitbu, je veliký dar o který je potřeba se starat. Udržovat ho tím, že vyhledáváme místa a chvíle, kde se můžeme setkat s Bohem.

Smrt se lékařské vědě nikdy nepodaří odstranit. Co s ní? Ateista se pomyšlení na smrt vyhýbá. Pokud se jí zabývá, tak spíš uvažuje o eutanazii. Jen aby nemusel přemýšlet o tom, kam umírá. Víme my, kam umíráme? V Božím plánu je život věčný. Smrt je velkým burcovatelem a kazatelem. Právě v ní dosahuje Boží láska největších výsledků. Milost dobré smrti je možné předem vyprosit sobě i druhým...

Manželství se uzavírá v nebi. Manželství je cesta do nebe. Smrt manželství začíná ve chvíli, kdy si člověk mylně myslí, že manželství je nebe na zemi, které nic nestojí, ono to půjde samo. Manželství je těžká práce a šanci máte jen, když tuto práci budete dělat společně, tak jako prožíváte dnešní krásný den. Ne já a ty, ale my – je napsáno už 41 roků na svatebním oznámení Zdislaviných rodičů. Jenom díky Boží milosti a díky neustálé pomoci mnoha svatých a nesvatých to přes mnoho našich manželských havárií stále platí...