„Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal“ – to je věta z dnešního evangelia, o které se v církvi myslím jen velice málo přemýšlí a rozjímá. Spíše jsme ochotni uvažovat o opaku toho, co tato věta říká…
„Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal“ – to je věta z dnešního evangelia, o které se v církvi myslím jen velice málo přemýšlí a rozjímá. Spíše jsme ochotni uvažovat o opaku toho, co tato věta říká…
„Člověk má krásný úkol a poslání: modlit se a milovat. Modlete se tedy a milujte, v tom spočívá štěstí člověka na zemi. Modlitba není nic jiného než sjednocení s Bohem...“
V prvním čtení nám Pán Bůh připomíná, že se o nás stále stará. Když se nestarají – vůbec nebo špatně – ti, kteří to dostali za úkol, rodiče, učitelé, kněží, tak Hospodin pošle jiné – lepší...
V jedné hodině náboženství se po přečtení dnešního evangelního úryvku zeptala katechetka dětí: „Děti, o čem je tento příběh?“ A dostala odpověď, kterou tak úplně nečekala: „O tom, jak Ježíš vyčaroval chleba a ryby pro hladové lidi.“ Celou vyučovací hodinu pak probírali, že Ježíš není kouzelník, který přišel bavit lidi, ale že dělá zázraky, aby nám lidem něco důležitého odhalil. Ježíš nasytí zástup chlebem a učedníci si na to vzpomenou při velikonoční večeři, kde Ježíš požehná chléb a pronese nad ním slova proměnění: „Vezměte, to je mé tělo.“ V nasycení zástupů poznají předobraz eucharistie, ve které se Ježíš bude vydávat lidem až do konce světa...
„Bože, ty ukazuješ bloudícím světlo pravdy, aby se mohli vrátit na správnou cestu; dej těm, kdo přijali křesťanství, ať se vyhýbají všemu, co odporuje křesťanskému způsobu života, a ať usilují o to, co se s ním shoduje...“