5. 9. 2005, možná klíčové, možná bezvýznamné, možná symbolické datum. Prezident USA Donald Trump v Oválné pracovně Bílého domu za přímého přenosu několika zpravodajských televizí podepisuje dekret, kterým Ministerstvu obrany, obecně přezdívanému Pentagon podle tvaru budovy, kde sídlí, dává název Ministerstvo války. Změna podle prezidenta symbolizuje americké vítězství a americkou sílu.

(Trapné na této válečné hře je i to, že ze 14 mužů, kteří se od roku 1945 vystřídali v úřadu amerického prezidenta, jich 10 aktivně sloužilo v armádě, v letectvu, v námořnictvu, na ponorce, nemálo z nich i v přímém bojovém nasazení a někteří z nich prokázali skutečné hrdinství – ale Donald Trump patří mezi ty 4 výjimky, které nikdy v armádě nesloužily.)

Ministerstvo války je ošklivý a vlastně tak trochu i nelogický název: vždyť co má dělat ministerstvo války, pokud je náhodou mír? Současné státy, a to i ty nejagresivnější, se slovu válka snaží vyhýbat. Ve svých začátcích ovšem mělo Ministerstvo války i bývalé Československo – a jeho ministrem války byl Milan Rastislav Štefánik; po Štefánikově smrti už jsme měli jen Ministerstvo národní obrany, respektive obrany (zrušení adjektiva „národní“ u slova obrany prosadil – i po vzoru jiných zemí – prezident Václava Havel). Zato Američané měli Ministerstvo války až do roku 1949.

Pentagon zareagoval na prezidentův podpis ihned: změnil své internetové stránky z Department od Defece na Department od War a zveřejnil video, na kterém jakýsi chlapík (oblečený v ležérním v civilu, ne v uniformě) odstraňuje ze dveřích tabulku Pete Hegseth Secretary od Defence a upevňuje jinou s textem Pete Hegseth Secretary of War.

Zdá se, že při tom nevadí, že Trumpovo rozhodnutí představuje porušení zákona (kolikáté už!), jelikož pravomoc zřizovat, rušit a přejmenovávat federální ministerstva nemá prezident, nýbrž Kongres. Ale republikáni už navrhli příslušný zákon, který prezidentovo rozhodnutí dodatečně pokryje...

Řeklo by se, že je válka je jenom slovo. A že různá přejmenovávání, kterých se Donald Trump tak rád dopouští, je jenom dětinská hra. Jenže v tomto případě jde spíš o symptom. Příznak. Příznak určitého uvažování, ze kterého nikdo rozumný nemůže mít radost.

Co si v této souvislosti myslet třeba o tom, že Pete Hegseth, nově tedy ministr války, zakázal na všech vojenských základnách USA knihy. Rozumějme: veškeré beletristické knihy. Člověku přitom napadne román Raye Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita z roku 1953, ve kterém diktátorská vláda zakáže knihy v celé zemi úplně a ničí je, pokud na nějaké přijde...