Sledovali jsme to, pokud jsme poslouchali zprávy, několik dní: jednotliví ministři se střídali u ministryně financí Aleny Schillerové, aby žadonili o peníze pro své rezorty. Přijížděli k sídlu jejího úřadu v Letenské ulici na Malé Straně (občas někdo, kdo to měl blízko, přišel pěšky) a hovořili s novináři před jednáním s ministryní i po něm – a sdělovali jen obecnosti. (U nejdůležitějších ministerstev nebyla Alena Schillerová ponechána sama sobě a jednání se zúčastnil i premiér Andrej Babiš.)

Celé mi to připadalo neskutečně trapné.

O čem se jednalo? Jako finanční laik si to neumím představit. Například ministr práce a sociálních věcí: stát zvýšil platy pracovníkům v sociálních službách – ale několik hodin, pokud máme věřit médiím, se jednalo o tom, jestli taky dá na to zvýšení platů peníze…

Alena Schillerová není majitelkou státního pokladu a nerozdává peníze ze svého – tomu dala, tomu víc, tomu málo, tomu nic, ten skákal, ten plakal… Formálně, podle ústavy, jsou si všichni ministři rovni a vláda o všem, včetně peněz pro jednotlivé rezorty, rozhoduje ve sboru. Takže přece mohlo jí jen o předběžné návrhy, a ty se ve slušné společnosti projednávají tiše a v zákulisí, ne takovýmto teatrálním způsobem...

Nebo je to všechno úplně jinak?