Glosy a komentáře

Ve 4 hodiny středoevropského času jsme se dnes vrátili desítky let zpátky, do doby, kdy bylo normální, že ten, kdo se rozhodl vybudovat impérium, začal prostě uplatňovat svou sílu a moc... Všechna impéria se takto budovala, od starověkých orientálních despocií či starého Říma po koloniální impéria 19. století a globální mocenské struktury 20. století. Vidíme dnes budování impéria v přímém přenosu – a už jsme tomu odvykli, je to pro nás nezvyklý pohled...

Debata před hlasováním o důvěře vládě trvala dvaadvacet hodin, ale řeči před schválením pandemického zákona už hodin pětatřicet; dnes však většina přece jen dostala možnost se uplatnit a novela pandemického zákona byla konečně přijata! Myslím si, že je to norma rozumná a v nynější covidové situaci, ale hlavně z hlediska toho, co by mohlo přijít, potřebná. Je dobré, aby vláda měla pravomoci, které zákon přináší, jaksi v zásobě... Ale na řadě je ještě verdikt Senátu a prezidenta.

Dne 31. srpna 1939 přepadla skupina příslušníků SS oblečených do polských uniforem rozhlasovou stanici v německém městě Gleiwitz (dnes Gliwice) poblíž polských hranic. Komando odvysílalo polsky výzvu k boji proti Němcům a potom se stáhlo. Aby celé přepadení bylo věrohodné, musely na místě zůstat i nějaké mrtvoly – ty si esesmani přivezli už s sebou. Byli to zastřelení vězni z Dachau, rovněž navlečení do polských uniforem...

„Mluvím s učiteli, které znám, a slyším od nich, jak už jsou unavení, vyčerpaní,“ píše ve svém fejetonu ve Skleněném kostele Renata Skalošová. Myslím, že unavení jsme už z pokračující covidové pandemie všichni. Zároveň si však zvykáme. Lída Rakušanová si ve svém komentáři v Českém rozhlase Plus všimla, jak v městské hromadné dopravě v Praze přibývá lidí bez roušky přes ústa a že roušku občas nenosí už ani personál v restauracích – natož aby vyžadoval nějaký kód...