Glosy a komentáře

Z různých zpráv o koronavirové pandemii, těch i oněch, už jsem hrozně moc unavený – jako snad každý… Tak třeba k hroznému činu došlo tuhle v Kadani; tam získala očkování spousta lidí, kteří nepatřili k žádné z věkových ani profesních skupin, které smějí být očkovány; jednomu z očkovaných bylo dokonce teprve osmnáct, a nebyl to ani učitel, ani hasič; představitel nemocnice se hájí, že dostali nečekaně velkou dodávku vakcín a museli je rychle vyočkovat, aby nepřišly vniveč...

Ano, čínská chřipka tu řádí. Ale tak nějak se mi zdá, že vláda, potažmo Bureš, řádí mnohem, ale mnohem více a hůře. Například nám nikdo nevysvětlil, proč látkové roušky už nestačí – to jsme se v nich rok dusili zbytečně?

Politika je běh na nesmírně dlouhou trať. Na to se nesmí zapomínat. Trendy, které se projeví změnou politického obrazu nějaké země, se formují po desetiletí a na změnách, pokud jich chce nějaké hnutí, strana anebo mimořádně silný jednotlivec dosáhnout, je třeba pracovat roky; a neuspět v prvních volbách, kterých se nově založená strana zúčastní – to je snad přímo přírodní zákon...

Při vyhlašování nových opatření Andrej Babiš řekl, že i když nadělal spoustu chyb, žádá nás ještě jednou o důvěru. Ještě jednou? Tedy naposled? Pokud budou zase zmatky, vláda odstoupí? Ale kdež! V několika nedělních vystoupeních v různých televizích už premiér opět mluvil, jak mu zobák narostl. Odstoupit prý nehodlá – i když závěr, že vláda, která v nejtěžší krizové situaci udělala spoustu chyb, by měla odstoupit, je, řekl bych, zcela logický. Ne. To, že v boji s nákazou patří naše země k nejhorším na světě, není důsledek špatné práce vlády, vláda pracuje dvacet hodin denně a už nemůže víc, protože musí někdy aspoň trochu spát... Co kdyby to zkusil naopak, spát dvacet hodin denně a jen čtyři hodiny vládnout? Třeba by to pomohlo.