Glosy a komentáře

Sjezd ČSSD. Pohoda. Asi stovka delegátů nedorazila, Hradec Králové je nezajímavý a špatně dostupný. Část těch, co dorazili, trávila čas u piva na terase, projevy desítek kandidátů na místopředsedy byly nekonečné. Nejvášnivější debata se nakonec vedla ne o personálních věcech, natož o programu, nýbrž o funkčnosti elektronického hlasovacího zařízení. V sedmnáct hodin už bylo v sále tak málo delegátů, že sjezd, aniž by vyčerpal celou agendu, přestal být usnášeníschopný a domů mohli odjet i zbývající delegáti, což také učinili...

Radoval jsem se jako malé dítě, když jsem ve včerejším pořadu stále ještě veřejnoprávní České televize Události, komentáře viděl prskat jedovatou slinu Vojtěcha Filipa, předsedu Komunistické strany Čech a Moravy. Prskal, až jsem se bál, že dojde ke zkratu a přeruší se vysílání – ale dnešní vyspělá studiová technika už něco vydrží!

Když Vojtěch Filip tak velice zuřil, že mu Robert Pelikán, ministr spravedlnosti bez důvěry a v demisi, způsobil veliké komplikace s Ruskem, vydav do USA ruského občana podezřelého ze zločinů proti USA, žádal ministrův odchod – ale neřekl demisi; ministr, který vládne už čtvrt roku v demisi, má, kromě jiných výhod, taky tu, že nemůže podat demisi... Takže odchod Roberta Pelikána se týká ne současné, ale až nějaké příští vlády...

Rusko se rádo představuje jako oběť svých nepřátel: celý svět z nějakého nejasného důvodu Rusko nenávidí a útočí na ně. Ale největším nepřítelem Ruska je Rusko samo: ruský šlendrián, ruská ziskuchtivost, bezohlednost, prolhanost. Tak tomu bylo i při tragédii v sibiřském Kemerovu: nevhodné materiály, aby se co nejvíc ušetřilo, nedodržení předpisů, zavřené únikové východy, aby se lépe hlídalo, zda do kinosálu nevnikl kdokoli bez lístku, a typická snaha všechno ututlat...